YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Zvěromág (Jednorázovka)

23. února 2015 v 20:15 | Ady-Chan |  HP

Zvěromág
Remus Lupin v zapovězeném lese potkává zdálky známého tvora.Při bližším pohledu však zjistí, že to není ON, ale někdo jiný. Když to ale není Sirius….kdo teda?
-Lehké shounen-ai ,pár neprozradím :P

Remus otevřel oči.Vzbudily ho paprsky slunce. Posadil se a zamrkal, aby si vyčistil vidění a zahnal bolest,k teré mu prostupovala tělem.
Podíval se vzhůru do korun stromů a povzdechnul si. Další noc, kterou si nepamatuje. Co na tom…nebylo o co stát, právě u někoho jako je on. U vlkodlaka, který je za plného měsíce ovládán svými živočišnými pudy.
Pomalu se postavil na vratké nohy a rozhlédl se kolem sebe. Za tu dobu už to tady měl pořádně prohlédlé, takže se dokázal rychle zorientovat a vydat se ke chroptící chýši.
Trošku ho zaráželo, že po cestě nepotkal nikoho dalšího ze záškodníků, pak se ale rozpomněl.Ano..James měl famfrpálový zápas , to si Sirius nemohl nechat ujít a Peter s ním nechtěl zůstat o samotě.
Neměl jim to za zlé.On sám často nechápal proč to s ním snášejí a staly se zvěromágy jen kvůli někomu jako je on. Kvůli stvůře ,kvůli které si každý měsíc museli odepřít slastný spánek .Ale byl jim za to neskutečně vděčný. Stali se přáteli, které by chránil i za cenu vlastního života.
Vešel do chroptící chýše ,kde si vyzvednul své oblečení a pak se vydal směr Bradavice oklikou. Stále měl zostřené smysly po noci divoké, zvířecí vášně. Proto uslyšel i tiché křupnutí uschlé větvičky kus od něj.
I tak ho to ale vylekalo. Rychle se otočil a na kopečku uviděl stát černého psa. Usmál se, uvolnil a šel k němu blíž.
"Siriusi.." Vydechnul, pak se ale zarazil.
Ten pes měl rysy vlka, což Sirius neměl.Také měl delší a drsnější srst světlejší barvy než jeden ze Záškodníků. Lupin ztuhnul a zamrzl na místě.
Nikdy tu podobné zvíře neviděl. Ani vlk, ani pes.
Zvíře sklonilo uši k hlavě a výhružně vycenilo zuby. Lupin zacouval ,a pod nohy se mu připletl vystouplý kořen, takže přepadl dozadu a spadl na záda. Včerejší bolestivá přeměna se znovu ozvala a on bolestně zasténal ,zatmělo se mu před očima a zkroutil se do klubíčka.
Vrčení se přibližovalo a on nebyl schopen se pohnout. Najednou se však rytmus kroků změnil ze čtyř na dva a čísi prsty mu pročísly ofinu.
"Takže je to pravda…jsi vlk Lupine…" Ozvala se ozvěna hlasu. Remus nebyl schopen odpovědět, přivítalo ho tmavé bezvědomí.
Znovu se proudil až na ošetřovně.
"Tak vy jste se uráčil probrat pane Lupine!...To je mi ale nezodpovědnost!.." Durdila s lékouzelnice.
Remusovi zatrnulo…jestli zjistila…
"Jak si můžete dovolit usnout nad učením a ještě k tomu venku?! Máte štěstí že Vás sem donesli!"
"Kdo-" Chtěl se zeptat Remus ,ale v tu chvíli vpadli na ošetřovnu Záškodníci.
"Reme!" Culil se Sirius.
"Hádej co!"
"Vyhráli jsme zápas se Zmijozelem!" Smál se James.
"No jo…hádám že se to tvému bratříčkovi moc nelíbí Siri" Smál se James dál.
"A omlouvám se Reme, že jsme dneska v noci nebyli s tebou"
"V pořádku, zvládl jsem to i tak" Usmál se Remus, vduchu však stále přemýšlel jak se ocitnul na ošetřovně.
"No jo…dneska půjdeme až na odpoledko ne?" Zašklebil se Peter.
"Ale to máme ještě tři hodiny čas" Nechápal Remus.
"Pozlobíme Srabuse, co vy na to?" Usmál se Sirius.
"To je skvělej nápad Siri!" Přikývnul James.
"Jdeš Reme?" Zeptal se James vlkodlaka.
"Jo" Kývnul Lupin a vstal.Všichni se vydali hledat zmijozelského otloukánka Snapea. A našli ho.Byl zrovna v knihovně a četl si jednu z knih.
"Ahoj Srabusi…je to zajímavý?" Zašklebil se James. Snape vytřeštil oči a podíval se na něj.
"Ukaž" Vytrhl mu Sirius knížku z ruky.
"Lektvary hm? Oh já zapomněl…jsi Křiklanův mazánek, že?"
"Nech toho!" Zasyčel Severus
"Hele Siri…nemůžeme ho pro dnešek nechat bejt?" Zkusil to Remus.
"Má pravdu, dejte si odchod" Ozvalo se. Všichni se otočili a za aristokratickým mladým hlasem.
"Copak tu chceš Regulusku? Nechceš se do toho snad míchat ne? Maminčin mazánku" Odfrkl si Sirius.
"Ty se do toho nemíchej Krverzádče…jen chráním svoji kolej"
"Jistě… jsi prefekt a hned si připadáš hrozně důležitej že?"
"Nejmladší prefekt vůbec bratříčku" Usmál se Regulus sladce a sebral mu Severusovu knihu.Vrátil ji zpátky mladému Zmijozelovi.
James se zamračil a vytáhnul hůlku. Namířil ji na Reguluse.
"Zmiz, tohle se tě opravdu netýká Blacku!"
"Řekni mi…neslyšel jsi mě Pottere? Zmijozel je má kolej a já ji budu chránit"
"Experilarmus*!" Ozvalo se a Remus vyprovodil hůlku Jamese z jeho ruky do své.
"Opravdu Jamesi ,to už stačí…" Řekl vlkodlak a smutně se na něj podíval.
"Reme?" Nechápal Sirius.
"Dneska ne" Řekl Remus a vrátil Jamesovi hůlku.Pak se otočil na patě a odešel pryč.
Remus seděl ve věži a díval se do dálky.Od té doby co se zastal zmijozelských se svými přáteli nekomunikoval tak moc jako předtím. Nechápal co se to s ním děje. Proč jen nestál a nedíval se jako minule?
A navíc už se zase přicházela TA noc….bude lepší se někam zašít.
Remus cítil ,jak se začíná propadat do mlhy a to zvíře začíná přebírat kontrolu.Cítil tři známé pachy, ale silněji cítil jeden další.
Vycenil zuby.Viděl strach v očích známého člověka, kterého nyní nepoznával. Cítil jak se blíží tři známí tvorové ,přesto pátý byl rychlejší a postavil se mu do cesty.
Stáli na místech a vrčeli na sebe. Remus cítil z toho tvora obrovské charisma, proto po chvíli pokorně svěsil hlavu. Tvor na něj přestal cenit zuby a přišel k němu. Hlavou se mu otřel o tu jeho.
Severus jen seděl u zdi a klepal se, smrtelně bledý.
O podlahu zazněly zvuky drápů a kopit. Tvor se otočil a utekl.
Chvíli po něm do chroptící chýše vrazil dvanácterák,kterému si na hlavě trůnila krysa a černý pes.
Náměsíčník zkrotnul úplně. James se přeměnil zpět a vzal vyděšeného Snapea do náruče.
"Vezmu ho do hradu, Tichošlápku ,Červíčku….pohlídejte Náměsíčníka" Řekl a odcházel pryč.
Tichošlápek se schoulil u vlkodlakových nohou a Červíček se mu uvelebil na hlavě.
Takhle tam zůstali celou noc.
Brzy ráno dopravili spícího Remuse do ložnic a sami se na pár hodin též prospali. Pak se vydali na vyučování a nechali Remus spát.
Ten se probudil až pozdě odpoledne a když zjistil čas zděsil se.Rychle vzal své učebnice a utíkal dolů po měnícím se schodišti a pak chodbou, aby se dostal do skleníků, když tu uviděl jak proti němu jde jeden ze Zmijozelských.
Okamžitě se mu vybavily vzpomínky na noc. Na Severuse Snapea ,kterého skoro zabil.Ztuhnul na místě.
Zmijozel i to mířil přímo k němu, ale nebyl to Severus. Byl to mladší Black.
"Půjdeš se mnou Lupine, ano?" Zašeptal k něm Regulus a Remus kývnul hlavou že rozumí.Pak se otočil za Zmijozelem a následoval ho.
Regulus ve vedl do třetího patra, kde se zjevila komnata nejvyšší potřeby a on do ní Lupina vtáhnul.
"Snape ti to nevyčítá Lupine, ani se mu nepokoušej omlouvat. Jeho přítomnost měl na svědomí můj pitomý bratr, který zřejmě postrádá svědomí….jen mi řekni…jak dlouho už jsi vlkodlak?"
"Snape ti o tom řekl?"
"Ne, byl jsem poblíž"
"Nemohl jsi být poblíž ,necítil jsem tě!" Oponoval mu Lupin zlehka.
"Mám své metody vlčku" Regulus ho jemně pohladil po zjizvené tváři. Lupin sebou cuknul a naskočila mu husí kůže.Zježili se mu vlasy a zorničky rozšířily. Byla to dozva včerejší proměny.
"Reaguješ?" Usmál se Regulus, kterému na hlavě vyskočila dvě tmavě šedá ouška.
"Věděl jsem to.." Zašeptal, objal vlkodlaka kolem krku a políbil ho. Remus byl v šoku, ale jasně cítil že se mu Regulusovy polibky líbí, tak se přidal.
Regulus se po chvíli odtáhnul.
"Příště nejdi do lesa, ale k jezeru" Řekl Regulus tiše a odešel, nechávaje za sebou stát vykolejeného Lupina. Ten naprosto nechápal o co jde.
Byl to přesně měsíc od té události v komnatě nejvyšší potřeby. Lupin oblečený s teplém hábitu šel pomalým krokem k jezeru. Tam ze sebe shodil všechno oblečení a čekal na přeměnu.
Pak to přišlo. Pocítil příval bolesti a uslyšel praskání kostí. Hrdelně ,ale co nejtišeji zasténal a pak jeho hlas přešel do vlčího sténání. Teplý, drsný kožich se mu otřel o tělo a on hleděl do ocelově šedých očí polovlka.
Nechal se utěšovat olizováním obličeje. Po čtvrt hodině se přeměnil a zde jeho myšlení haslo….
Lupin otevřel oči.Cítil totiž že něco objímá. To co uviděl jako první byly černé prameny vlasů. Lupin si člověka, ležícího mu v náruči šokovaně prohlédnul a došel k závěru ,že se musel zbláznit, protože to byl Regulus Arcturus Black.V jeho náruči.
Regulusova víčka se zachvěla a odhalila duhovky barvy kovu. Lupin jakoby dostal políček.
"Regulusi?"
"To nic Lupine..kdykoliv se na tebe ti blbečci znovu vykašlou, řekni. Nejsi sice pokaždé tak mírumilovný jako dnes v noci, ale to se poddá.Už bys měl jít, beztak se po tobě začnou Sirius a ostatní schánět" Řekl Regulus a vymotal se z Remusovi náruče.Pak mu hodil věci.
"Regulusi…jak jsi…?"
Regulusovo tělo se změnilo a před Remusem stál ON polovlk.
"Nebudu přeci zaostávat za bratrem" Přeměnil se Regulus znovu zpátky a ušklíbnul se.Pak se otočil na patě a odcházel. Remus nebyl schopen slova. Nechápal proč to Regulus dělá, přesto o v srdci hřál krásný pocit. Když ho oni opustí….ty ne,Regulusi?
* P.S. omluvte mě, pokud mám zaklínadlo napsané špatně, nechce se mi to hledat :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama