YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Posedlý láskou (Shizuo x Izaya/ Durarara!!)

23. února 2015 v 17:46 | Ady-Chan |  Anime Povídky

IZAYA
Seděl jsem za stolem a na počítači byl v chatové místnosti.Psal jsem si z jinými lidmi.To byl můj způsob jak je více poznat.Všichni přeci vědí,že lidi miluji! Tedy až na jednoho...Shizu-chan.
Zašklebil jsem se,jakobych právě kousnul do citrónu.Shizuo.Ten chlap mně vcelku děsí.Nejen svou silou.V posledních dnech se před ním bojím ukázat.NENÍ to tím,že bych měl strach.Jsem mu přeci dobrým soupeřem!Leckdy ho překonám,takže tím to OPRAVDU nebude.Má mysl byla zmatená,já sám byl zmatený.Já který věděl o ostatních všechno jsem nevěděl něco o sobě....frustrovalo mně to.A právě jenom na chatu jsem se dokázal odreagovat tím,že tomu klukovi,který založil Dollars budu pomaličku servírovat informace o Žlutých šálách,které mimochodem vedl jeho nejlepší kamarád a on o tom neměl pouchy.
Najednou se k ná do chatu přihlásil někdo pod jménem Saika.Oba jsme ji zdvořile pozdravili,ona však neodpovídala.
Po chvíli mi přišla osobní zpráva a nejen jedna.Na ploše se mi jich nakupilo hned několik.Nebylo to poprvé co jsem se s ní na chatu setkal a proto jsem vědět,že nejčastěj píše věty po slovech.Rozklikal jsem si jednotlivé zprávy,tak jak mi přišly za sebou a přečetl si její vzkaz:
DEJ-MU-NAJEVO-SVOU-LÁSKU
Po pár sekundách mi přišli další dvě.Pocítil jsem podivné chvění ,ale přesto je otevřel.
POŘEZEJ-HO!
Odpověděl jsem jí,že nevím o kom to mluví a odhlásil jsem se.
Cítil jsem se divně.Začaly mi brnět konečky prstů a mně vyschlo v krku.Šel jsem si do kuchyně pro vodu.Cestou jsem se podíval z okna.Už je skoro tma ,hm?Pomyslel jsem si a napustil jsem si vodu.Vzal jsem sklenici a chtěl jsem přejít do obýváku ke gauči ,ale něco mně zastavilo v pohybu a můj pohled utkvěl na kuchyňských nožích.Pocítil jsem podivné nutkání.V mé hlavě rezonovaly šeptající děsivé hlasy.Snažil jsem se uklidnit,ale čím víc jsem vzdoroval tím víc na mně dorážely.Nakonec jsem to nevydržel a sáhnul po tom největším noži.
V tu chvíli jsem přestal vnímat své tělo,které se samovolně dalo do pohybu ke dveřím,které jsem nechal otevřené.Neřešil jsem to.Ke mně se nikdo neodváží vloupat.Více starostí mi dělalo to,že jsem nemohl své tělo ovládat.Hlasy teď byly již nesnesitelné,měl jsem sto chutí začít křičet.
Mířil jsem do středu města.Asi půl kilometru před cílem jsem uviděl v betonu díru po automatu a o kus dál po lampě pouličního osvětlení.
Shizu-chan.Prolétlo mi hlavou.Tak o něm mluvila....ale...tímhle myslela že mu mám dokázat....SVOU LÁSKU??!!
Nemohl jsem tomu uvěřit.Ani jsem nechtěl.Není možné abych ho miloval!Vždyť je to Shizu-chan!
Zbývalo jen přejít přes ulici a byl jsem na místě.Celý park byl plný lidí s rudýma očima a noži v ruce.Ve středu jsem tušil Shizu-chana.A taky že ano...lidé létali vzduchem,ale hned na to se hned stavěli na nohy.Bylo to jak z nějakého hororového filmu o útoku zombie.
Všichni šeptaly jeho jméno.Nechtěl jsem splynout,nechtěl jsem být jako oni,nechtěl jsem ho milovat!Nechtěl jsem mu ublížit!
Zarazil jsem se nad poslední myšlenkou.To je podivné...ubližuju mu vždycky a on ubližuje mně.Už jsem párkrát měl otřes mozku,jak mně trefil automatem,tak proč?Proč mi to nyní připadá nesmyslné?Proč už mi to nepřijde jako zábava?
SHIZUO
Nejdřív jsem si říkal že menší večerní procházka neuškodí,ale asi jsem se trochu spletl.Jakmile zapadlo slunce obklíčili mně tihleti s rudýma očima a nožíkama.Nechtěně jsem si představil Izayu.Toho malýho zmetka co to s nožema umí stejně dobře jako já s lampou nebo s automatem na chlazené nápoje.Přijela tam i ta bezhlavá motorkářka co mi dala rukavice.Prý ze stejné látky jako její kosa,takže by je nože neměly proříznout.To se mi hodilo.Měl jsem z toho docela srandu.Myslím z toho jak jsem je kosil a oni hnedka vstávali.Musel jsem se smát.Já Shizuo,který si myslel že není na světě jediného člověka,který by mně miloval tu mám hned několikset obdivovatelů,kteří téměř nábožně šeptají mé jméno a říkají,že mně milují,ikdyž jen pro mou sílu.
Mou radost mi však zkazila bodavá bolest v zádech.Otočil jsem hlavou a strnul.Černé vlasy a ta přihřátá bundička s kožíškem!To přeci není možné!Co tu ten zmetek Orihara dělá?!
Odstrčil jsem ho od sebe a zadíval jsem se mu do obličeje.Stejně rudé oči.Takže on taky....
"Rád tě vidím Izaya-kun"Zasmál jsem se.On nic neříkal.Jen mně hypnotizoval pohledem.Najednou se mu rozklepala kolena.Povytáhl jsem obočí.Co to má znamenat?Je to vůbec Izaya?
"Prosím...uteč Shizu-chan"Uslyšel jsem strašně tiché šeptání.V tu chvíli jsem se nezmohl na slovo,natož na pohyb.
"O-Oi Izaya...si v pohodě?"Otázal jsem se ho takovým nejistým hlasem,jako už dlouho ne.
"Uteč"Zopakoval znovu šeptem a provedl další výpad nožem.Ostatní od nás odstoupili.Měl jsem co dělat,abych se mu vyhýbal.Byl sakra rychlý.Najednou všichni ostatní popadali na zem v bezvědomí.Takže Selty uspěla.Dobrá.
Ale můj závěr byl předčasný.Na Izayu to nemělo vůbec žádný vliv.Pořád po mně sekal tím nožem.Rozhodl jsem se,že si ho odvedu pryč odtud,kde jsou nevinní civilisté.Tak jsem i udělal.
Byli jsme v opuštěné uličce,kde jsem mu mohl jeho výpady ručně i věcně oplácet.Rozběhl se s tím,že mi ten nůž vrazí do hrudi,ale já jeho ruku zastavil a podkopl mu nohy,takže se svezl do sedu.Ruku s nožem jsem mu pořád svíral dost na to,aby s ní nemohl hýbat,ale málo na to abych mu něco zlomil.Bylo mi divně v téhle situaci.Být Izaya v normálním stavu rozbiju mu hubu.
"Shizu-chan...ukonči to"Ozvalo se šeptání.Vyděsil jsem se.Né tím co po mně chtěl,ale tím tónem jeho hlasu a tím co přišlo potom.Jeho ramena se prudce nadzvedla a já uslyšel potlačovaný vzlyk.
"P-Prosím ...ne-nechci ti ublížit"V krku mi vyschlo.Tohle není Izaya Orihara!Nebo žeby přecijen...
Nadzvedl jsem mu hlavu a vytřeštil oči.Plakal.On opravdu plakal.Po tvářích mu tekly slané potůčky slz.
"Co je to s tebou Izayo! Tohle neudělám!Né kyž jsi v tomhle stavu!"Zamítl jsem touhle ostrou větou jeho žádost.
"A-Ale.."Nedal jsem mu možnost mluvit,jen jsem si ho přitáhnul do náruče.Přiznávám,že jsem byl na měko.
"Šššš už je dobře.Vezmu tě k sobě ano Izaya-kun?"Neodpověděl.Ani jsem na jeho odpověď nečekal.Vyhoupl jsem si ho do náruče a šel s ním ke mně domů.Mám jen jednu postel a kupodivu mi ani nevadilo ,že jí mám nyní sdílet se svým úhlavním nepřítelem.
Jen jsem si ho přitáhnul k sobě a nos zabořil do jeho havraních vlasů.Už jsem skoro spal,ale stejně jsem slyšel to dvousloví co vyslovil.
"Miluji tě,Shizu-chan"Teď si jen nepřipustit,že to myslel vážně.Za chvíli jsem spal jako špalek.
Izaya
Probudil jsem se někdy brzy ráno.To to nezvyklé lidské tělo a blízkost....
Vytřeštil jsem oči.Shizu-chan!Rychle jsem se vyprostil z jeho sevření a jako pomatený vyběhnul do ulic,zpět ke mně domů.Po tomhle se mu nedokážu podívat do očí!
Ale mé svědomí bylo překážkou.Přece jsem se ho pokusil zabít již hodněkrát a nikdy mi to nevadilo!Tak proč mám teď výčitky svědomí za to co jsem nechtěně provedl?!
Nakonec jsem svému svědomí ustoupil a šel ho hledat.Našel jsem ho opřeného v parku o strom ve stínu.Přes jeho modré brýle mu nebylo vidět do očí.Děsil jsem se toho výrazu a doufal že včera neslyšel to dvousloví,co jsem již vědomě vyslovil.Dělal jsem že ho nevidím,jelikož mně odvaha velice rychle opustila.On to však vyřešil za mně.
"Oi!Izaya!"Chytil mně za zápěstí zrovna když jsem kolem něj rychle procházel.
Ztuhl jsem jako socha.
"Co se děje Shizu-chan?"Zeptal jsem se ho tiše.
"Pojď sem..."Jedním pohybem mně otočil k sobě a políbil mně.
Vytřeštil jsem oči.
"Já tebe taky"Usmál se na mně když se odtáhnul.Nebyl jsem schopen odporu,když mně chytil za ruku a táhl mně na zmrzlinu.Ach bože....možná že měla Saika pravdu.Měl jsem mu ukázat své city již dřív a teď už vím,že se nebylo čeho bát.Tedy...pokud se mně nepokusí Shizu-chan znovu zabít chladícím automatem....Možná..možná bych jí měl poděkovat,ikdyž ty hlasy mi byly poměrně proti srsti.Teď už konečně vím komu na mně záleží a já nedovolím aby mu kdokoliv ublížil,tedy..to smím jenom já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama