YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Nápoj lásky - 2. Skryté city? Nesmysl!

23. února 2015 v 19:45 | Ady-Chan |  Kami-Sama Hajimemashta

Kapitola 2.
Skryté city?Nesmysl!

Kurama
Když jsem se probudil ihned jsem si uvědomil několik věcí které jsem včera udělal:
1)Nedopsal tu píseň
2)Vyléčil jsem Tomoeho a...
3)...vyspal se s ním
Pak jsem si uvědomil ,že tu Tomoe není a začal jsem klít jak dlaždič.Dobelhal jsem se do sprchy a pustil na sebe vlažnou vodu.Čelem sem se opřel o kachličky a mé myšlenky se zatoulaly k lišákovi.
Je nesnesiteně otravný,jednou mě proměnil ve pštrosa a pak mě honil snad po celé škole,je neuvěřitelně pohledný,dívky ho mají pomalu radši nežli mě a je děsně roztomilý....počkat!Já si právě pomyslel že je ten sluha roztomilý?!Kso!
Zavrčel jsem a vypnul vodu.Pak jsem otevřel skříň a oblékl si boxerky a kalhoty a ručníkem si začal sušit vlasy.Přitom pohledem zabloudil k hodinám pověšeným na zdi a zamyslel se.Pokud si pohnu mohl bych to do školy stihnout....
Rychle jsem si hodil věci do tašky a dooblékl se.Rozhodl jsem se jít do školy a vše Tomoemu vysvětlit,ale to jsem si ještě neuvědomil jedno podstatnou věc...
VE ŠKOLE
Ksooo!To jsem si mohl myslet!Není tu!Panebože snad jsem mu neublížil...
Měl jsem chuť svou hlavu omlátit o lavici.Měl jsem si myslet,že tady nebude...
Zazvonilo a do třídy vešla učitelka japonštiny.Nevnímal jsem ji,jen jsem pohledem probodával dřevo před sebou.Z tranzu mě probudilo až zvonění.On byl jediný důvod proč jsem se rozhodl jít do školy a když tu není tak nebude vadit když zmizím....Pomyslel jsem si a vykradl se na chodbu,tam mě ale zastavil známý hlas:
"Kam to jdeš Kuramo?"S povzdechem jsem se otočil na Nanami,která za mnou stála.
"Víš Nanami,není mi zrovna nejlíp , proto jdu domů..."A otočil jsem se na patě a chystal jsem se odejít ale na konci chodby jsem se zarazil,znovu se na ni otočil a dodal:
"Prosím vyřiď Tomoemu že se mu omlouvám"A s tím jsem odešel ze školy.Cítil jsem se hrozně provinile.Řekl jsem si že týden doma ničemu neuškodí a alespoň si promyslím co bude dál...
TOMOE
Když jsem se za svítání dostal do Mikageho chrámu byl jsem strašně zmožený,nehledě na to že mě zadnice bolela jak čert.Jelikož se blížil čas,kdy měla jít Nanami do školy , nachystal jsem jí snídani a rovnou i oběd.Ikdyž jsem nechtěl,začal jsem být nevrlý a všichni museli poznat že se něco stalo,ale naštěstí pro mě si zřejmě uvědomili že by je jejich zvědavost mohla stát hlavu a tak jsem měl klid.Po tom co oděšla Nanami jsem nechal ty dva malé sloužící ,jejichž jména mě moc nezajímají,aby začali s úklidem chrámu a já se natáhl na své tanami.Avšak lenost nikdy nebyla mou kamarádkou,proto jsem asi po hodině s námahou vstal a začal umývat podlahu.
Nanami se vrátila a okamžitě si to namířila ke mně.
"Tomoe...jsi dneska nějaký divný,děje se snad něco?"Zeptala se mě.Já jsem chvíli měl chuť po ní začít křičet,ale nakonec jsem se ovládnul a jen zavrtěl hlavou a sykl:
"Proč?"
Nanami se nervózně ošila.
"Já jen,že Kurama po mě posílá vzkaz"Zbystřil jsem.
"Prý že se ti omouvá,nevím tedy za co ale....nemá to něco společného s tím jak se dneska chováš?"Zvedl jsem k ní zamračený pohled.Jistěže ano!On mě znásilnil!
Chtěl jsem jí prsknout do obličeje ale zpozoroval jsem že se chce ještě na něco zeptat ale ostýchá se.
"Nanami...nechceš se mě na něco zeptat?"Zeptal jsem se.Ona ke mě zvedla pohled a pak lehce kývla a oči znova zabořila do podlahy.Pozvedl jsem tázavě obočí.
"No víš...chtěla jsem se tě zeptat,zda bych mohla jít dnes večer s Mizukim pozorovat květy"Zamumlala a lehce se začervenala.Já si jen povzechnul a kývnul.Ona překvapeně vydechla.
"Opravdu můžu?!Žádný zákaz?!Žádná podmínka?!"Zavrtěl jsem hlavou.Nanami nadšeně výskla a mě se na chvílí zvedla nálada.
Když se blížil večer připravil jsem jim mlhový vůz.Ale předtím než jsem jim dovolil odetět jsem udělal tomu hadovi nepříjemnou dlouhou přednášku na konci které jsem mu detailně popsal co se mu stane jestliže bude mít Nanami při příchodu jen jeden jediný zkřivený vlásek!
Odkýval mi to a vyrazili.Zůstal jsem zase sám,protože démonci se na chvíli vytratili do druhého světa aby si odpočinuli od práce tady ve svatyni.Vyšplhal jsem na strom a podíval se na nebe.Temné jako jeho křídla...Zarazil jsem se.Proč myslím zrovna na něj?!!Ale musím uznat..to co se stalo včera,to byl můj nejvroucnější zážitek.Tolik touhy jsem snad ještě nikdy v životě necítil...ale přecijen jsem si nebyl jistý že je to právě to co chci...snad už budu mít za týden jasno...
Příště:KAPITOLA 3.-Rozhodnutí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama