YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Minulost bolí 1

23. února 2015 v 18:08 | Ady-Chan |  Minulost Bolí /w. Misha (InuYasha & OC)
Kapitola 1.


Šel hlubokým lesem,kde jen matně prosvítalo světlo z okolního světa.Své nafialovělé vlasy měl pohozené ve tváři,a tak mu nebylo vidět do očí.Byl oblečený ve fialovo černém kimonu a u pasu měl svůj meč.Vlastně to byl jeho nejlepší přítel.Mnohokrát si s ním povídal,aby si nemusel přiznat,že mluví sám k sobě.Důvod?
Báli se ho.Všichni.To protože byl jiný...
Měl něco od obojího.Napůl člověk,napůl démon,ale nepřijali ho ani u jednoho společenství.Proto byl sám.Tak jako většina polodémonů.
Najednou zastavil a nakrčil obočí.Pohledem zběžně prohledal okolí a pak se tichým,ale rychlým krokem vydal do míst,kde slyšel ten podezřelý zvuk.
Prolezl křovím a naskytla se mu srandovní podívaná.Tedy srandovní pro něj.Pro mladou démonku zavěšenou na stromě to jistě srandovní nebylo.Visela hlavou dolů a mlela sebou ve snaze osvobodil svůj kotník z provazu.
Polodémonovi se na tváři vykouzlil pobavený úšklebek.Stoupnul si z přikrčené pozice a vydal se pomalým krokem k už zoufalé démonce.Ta zaregistrovala nově příchozího a hlavu otočila jeho směrem.
"Jsi ty vůbec démon?Chytit se do člověčí pasti.Vždyť to bije do očí"Poškádlil ji.Démonka na něj podrážděně zaprskala.
"Když to tak bije do očí tak zmiz ať se na to nemusíš koukat!"
Polodémonovi zacukaly koutky.
"A dokážeš se z toho dostat sama?"Démonka zrudla zlostí a škubla sebou.
"Co si o sobě myslíš hanyou?!Takhle mluvit s princeznou bílých lišek a dcerou pána západních zemí!?"Zaječela.
"Ó tak pardón Vaše výsosti"Zasmál se ironicky.Démonka na něj zavrčela,ale nic na to neřekla.
"Tak já půjdu"Otočil se polodémon na patě a pomalým krokem odcházel,ale zastavila ho její tichá prosba.
"Prosím..pomůžeš mi?"Otočil se na ni.Démonka k němu upírala zoufalo-smutný pohled.
Povzdechl se a svou katanou přesekl lano,kterým byla zavěšena na stromě.Démonka dopadla na zadek a hřejivě se na něj podívala.On si však jen zastrčil katanu za opasek a teď už opravdu odcházel pryč.
"Počkej…kam jdeš?" zvedla se ze země a chytila ho za rukáv od jeho kimona. Polodémon se na ni jen nepřiměřeně podíval.
"Někam, kde nebudou tak otravní démonky, jako ty." a opět se mu začal křivit obličej, když si vzpomněl, jak se houpala v té směšné pasti
"Fajn…chtěla jsem ti jenom poděkovat, ale když nechceš." Naštvaně se otočila, tak aby neviděla jeho obličej a dala ruce v bok
"Tak, aby bylo jasno vaše výsosti…nedostal jsem vás s té hloupé pasti, protože bych chtěl…popravdě uvažoval jsem, že vás zabiju." nasadil vážný výraz ve tváři
"Ale to si neudělal, že?" vyplázla se na něj a po té změnila výraz ve své tváři na hřejivý usměv. To polovičního démona opravdu zaskočilo, protože to bylo poprvé v jeho životě, kdy se na něj někdo tak upřímně usmál. Začaly se v něm vytvářet zvláštní pocity, kdyby to někdo shrnul do jednoho slova, tak by to mohla být náklonnost.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se z ničeho nic…to mladou démonku zaskočilo, ale nakonec mu své jméno řekla
"So-Sora…a ty?" na její tváři bylo znám nepatrné začervenání
"Haruka." řekl s naprosto chladnou a kamennou tváří
"Můžu ti říkat Haru-chan?"
Haruka se najednou zarazil ,to oslovení se mu zalíbilo, protože je to poprvé, co mu tak někdo řekl. Ale rozhodl se, že bude dělat uraženého, proto vytasil svou katanu a přiložil ji Soře ke krku.
"Jestli chceš ty drzá holko, tak tě můžu zabít i teď."
Sora nasucho polkla.
"Vždyť to byl jenom takový vtip, jestli chceš, tak ti klidně budu říkat Haruko."
Haruka už to nevydržel a jeho ledový výraz se změnil na neudržitelný smích.
"Hahahah…ty jsi opravdu hloupá…no ve skutečnosti se mi líbí to, jak mi říkáš, ale na druhou stranu nemám takové typy dívek, jako jsi ty rád." Řekl velice pobaveným tónem Haruka
"Co jsi to řekl?" zaječela uraženě Sora
Haruka pozvedl udiveně obočí.Udivovalo ho jak rychle démonka mění své nálady.
"Ale teď opravdu…nestojím o společnost ,sbohem"Už se chystal odejít ,ale najednou něco proletělo vzduchem a srazilo ho k zemi.Rychle tasil svou katanu a podíval se vzhůru do obličeje liščího démona.
"Sho!Notak Sho!Nechej ho!Fuj!Je hodnej!"Démon něco zavrčel a na příkaz Sory z něj slezl.Haruka se rychle postavil a hrotem katany mířil směrem k démonovi,který ho před chvílí srazil k zemi.
"Slož tu katanu Haruko!Jinak na tebe znova zaútočí!"Prskla Sora.Rozhodl se jí věřit.Zasunul tedy svou katanu do pouzdra ,ale oči stále nespouštěl z obřího liščího démona.
Ten se najednou rozzářil modrým světlem a když zmizelo na zemi stála lištička malá jako plyšáček ,která vůbec nevypadala nebezpečně.Spíše roztomile.
Sho se rozběhl k Soře a vyskočil ji na rameno,kde se usadil.
"Co to proboha je?"Zavrčel Haruka.Několikrát už podobnou přeměnu viděl ,ale nikdy na něj ten démonek nezaútočil.
"To je můj strážce.Sho"Řekla Sora tiše.
"Strážce?"Pozvedl Haruka obočí.Kývla.
"Od bratra"Dodala ještě tišeji a tón jejího hlasu dával najevo ,že je smutná,ale po chvíli Sora zvedla obličej a na tváři jí hrál upřímný úsměv.
"Tak jdeme?"Ani nečekala na odpověď a vydala se pryč.Haruka si povzdechl a vydal se za ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mrhradil mrhradil | Web | 23. února 2015 v 18:14 | Reagovat

Super blog!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama