YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Kapitola 4. L&F

23. února 2015 v 21:44 | Ady-Chan |  Love & Fear w/Aki (Naruto, real life, mafia, hetero, yaoi)


Itachi se ušklíbl a přitáhl si rudovláska blíž k sobě. " Nagato, my jsme si je už rozdělili, že Sasuke?'' Podíval se na bratra, který jen pokynul hlavou na znamení souhlasu. " Ohledně té nedotknutelnosti bys to měl více specifikovat. Jde o to, že se jich jako vůbec nemůžeme dotknout, nebo máš na mysli pouze fyzické násilné tresty s následky na jejich zdravotním stavu? Víš, protože pod tím pojmem mě napadají různé věci.'' Vysypal ze sebe starší Uchiha, Nagato si myslel, že to je všechno, ale překvapil ho mladší černovlásek. ,, Musím s bratrem pouze souhlasit, co pokud budou nějak skotačit a nám nezbyde nic jiného, jen je nějakým způsobem uklidnit? Co máme podle tebe udělat? Jen tak nečinně přihlížet, nebo můžeme zasáhnout?'' Kurama s Aki jen na sucho polkli, když si uvědomili, že ode dneška po dlouhé měsíce budou v párech s Uchihy, kteří nejsou žádná neviňátka, jak se na první zdání zdálo. Nyní záleželo, jak rozhodne jejich šéf. Jeho slovo rozhodne, jakou pravomoc budou mít Itachi s bratrem.
Chvíli bylo ticho. Nagato se tvářil neutrálně a vypadalo to, že přemýšlí. "Vidím to takhle..." Pronesl potom do ticha. "....pokud budou zlobit více než je zdrávo, samozřejmě je musíme patřičně zpacifikovat" Zkroutily se mu rty do zvrhlého úšklebku. "Nagato, ty prašivá kryso" Zavrčela Ady a rychle vstala, to však mladý mafián očekával a v mrknutí oka s ní v mezích jemně třísknul o stůl. "Dohoda byla stvrzena, navíc jak to tak vidím, budu tě mít zřejmě na starosti já Ady" Zavrněl Nagato a Ady pustil. Ta se rychle od něj vzdálila. Nagato si zase jen tak vyhodil nohy na stůl a podíval se na Uchihy. Vedle Sasukeho stála Aki ,která na ně stále trochu otřeseně zírala a Itachimu se pokoušel vyškubnout Kurama, avšak na jeho sílu neměl. "Takže jim běžte ukázat pokoje. Všichni se sejdeme až na večeři, kdy tu novinku oznámíme ostatním" Řekl Nagato. Sasuke chytil Aki za zápěstí a Itachi stejně tak ,ale trochu tvrději, protože se rudovlásek snažil z jeho sevření vymanit. "A prosím..." Promluvil ještě Nagato, Uchihové se na něj otočili. "Chci aby na večeři přišli tak ,aby vydrželi nejméně půl hodiny sedět na židli, pokud možno..." Mrknul na ně Nagato a všem třem přátelům se na tváři usadil vyděšený výraz. Ihned potom se však zavřely dveře a přetrhli jim tak vzájemný pohled.
Dostali se na patřičné patro, kde se nacházely pokoje mafiánů. Sasuke držel pevně světlovlasou dívku za zápěstí. Té se jeho teplý dotek na její ruce nelíbil, proto se na něj nevrle podívala. ,, Sasuke už mě můžeš pustit půjdu i sama.'' Ten se podíval do modrozelených oči, které mu připomínaly rozbouřený oceán během deštivé noci. ,, Vydrž, až budeme v pokoji, pustím tě, ale pokud budeš odporovat, tak tě patřičně potrestám.'' V hlavě se jí rozsvítilo, co když bude násilný?! Neměla strach z fyzické bolesti, ale člověka můžete zlomit dvěma způsoby. První je tělesně a druhý je duševně, neměla tušení, co se bude dít, až se za nimi zavřou dveře od její nové cely. Proto raději zůstala zticha, aby ho zbytečně nedráždila. Nikdy by ji ani v životě nenapadlo, že mladší syn Fugaku Uchihy ji bude věznit a má pravomoc ji trestat. Totéž platilo o jeho starším synovi Itachim, který je zaujatý jejím kamarádem Kuramou. Nedokázala si vysvětlit, proč se oni tři vždy dostanou do nějakého problému. Proč jsou to právě oni, komu se stávají ty nejhorší věci na světě? Mohla to přirovnat ke smůle, ale k prokletí, určitě je někdo proklel, ale kdo to byl a proč by to dělal? Oni nikdy nikomu neublížili, vždy se s každým snažili dobře vycházet. Ale tito tři přátelé mají společnou vlastnost: upřímnost, tvrdohlavost, bojovnost, houževnatost. Přece si slíbili, že je nic a nikdo nezlomí, ať se stane cokoliv. Navždy zůstanou spojení svými srdci. Temnota u nich už nemá místo, jako před lety. Už se nikdy nestane, aby do ní jeden z nich spadl.
Itachi zastavil před svým pokojem, který otevřel a dovnitř strčil červenovlasého. Třeskem je za sebou zavřel. Sasuke si jen odfrkl a pokračoval pár metrů, a když zastavil, otevřel vedlejší dveře. ,, Půjdeš dovnitř sama, nebo ti mám pomoct?!'' V jeho očích vzplál oheň touhy, ale do očí se jí nepodíval. ,, Já-já půjdu sama.'' sklopila svou hlavu, vykoktala ze sebe horko těžko, neboť z jeho očí jí procházel mráz po zádech. Pustil její ruku a ona mohla vejít dovnitř, ihned za nimi zavřel, vzápětí zamkl dveře. Opřel se o masivní dřevo, složil ruce na prsou, sledoval dívku, která se k němu otočila a spočinula mu tváří v tvář. Sasuke si až teď všiml, že Aki Uchiha je bosá. ,, Není ti zima?'' Z jeho hlasu se nedalo nic vyčíst, ale to stačilo, aby ji rozrušil. Nevěděla, co mu má odpovědět, proto raději mlčela. ,, Na něco jsem se tě ptal, Luno.'' Spustil ruce z hrudi a postupoval k ní pomalu, zatímco dívka couvala dozadu. Ani si nevšimla, že pouze tři metry od ní je postel. ,,Snad jsi ztratila řeč? V cele si byla tak drzá a najednou mlčíš, jako ryba!'' Zazněl tentokrát jeho drsný chladný hlas, zorničky se jí tím více rozšiřovaly, čím byl k ní blíž. Ani se nenadála a narazila do postele, přičemž na ni nechtěně spadla. Sasuke se na vyplašenou dívku podíval, ale v očích měla něco, co si neuměl vysvětlit. Sice se tvářila vystrašeně, ale v jejích očích plál vzdor, který jí chtěl co nejrychleji vymazat nejen z očí, ale i z duše. Proto ji zalehl svým tělem a svýma rukama se opřel o lokty, aby jí hleděl do těch studánek. Její srdce se rozbušilo o sto šest, jediné, co ji napadlo, bylo že je to z odporu, jak toho chlapce začíná nenávidět. Kolenem jí roztáhl její nožky co nejdále od sebe, sice se bránila a tiskla je k sobě, ale vůči němu neměla žádnou šanci, teď se svou pánví dotýkal jejího klína. Sasukemu se velmi líbilo, jak strachem dívka skoro ani nedýchá. Neměl tušení proč, ale vzrušoval ho pocit, když měl převahu nad svou obětí. Ta extáze, která se mu rozlévala po celém těle… Aki se zapřela nohou o rám postele, aby se dostala výš a aby se dostala z jeho sevření, ale nepočítala s tím, že Uchiha má svou váhu a jediné čeho dosáhla je, že se šaty vyhrnuly výš než je zdrávo. Mladší Uchiha to pocítil a jednu ruku jí položil na obnažené stehno. Dívce se zrychlil tep a začala mělce dýchat, každý jeho dotek na její pokožce ji ohříval. Po chvilce se probrala s transu a odhodláním hlasem, plným nenávisti k jeho osobě zakřičela ,, Pusť mě Uchiho! To nemůžeš!'' Rukama se zapřela o jeho hruď, aby ho ze sebe dostala, ale byl na ni opravdu těžký. ,, Já můžu všechno, drahá ...'' Na důkaz toho, co řekl posunul ruku výš, až k jejím boku. Měla takovou hedvábnou pokožku, i když se mu zdálo, že je nějaká chladná. Jediné co ho napadlo bylo, že je to z toho, že je bosá. ,, Na něco jsem se tě ptal a ty jsi mi neodpověděla, pokud dostanu odpověď tak přestanu.'' V hlavě jí vířily myšlenky, na co se jí to vlastně ptal, pokud si urychleně nevzpomene, tak bude fakt zle. ,, A - Ale já nevím co si ...'' přerušil ji, protože to z ní lezlo, jak z chlupaté deky. ,, Chtěl jsem vědět jestli ti není zima! Všiml jsem si, že jsi bosá proto se tě ptám. Tak, jaká je tvá odpověď a nemíním na ni čekat věčnost, jinak ....'' ruku posunul trošku vlevo, přejel bříšky prstů po lemu jejích kalhotek. Dívka se zatřásla při té představě, co kdyby pokračoval, to nemůže připustit. ,, P .... počkej není mi zima, vůbec nic ti do toho není!'' V těle se jí rozléval adrenalin a věděla, že by si měla dávat pozor na jazyk, ale nedokázala se ani v takové to situací prostě ovládat . Přivřela oči a čekala zda jí za její drzost jednu vrazí, ale uslyšela jak se uchechtl. ,, Ty jsi vážně drzá De La Luna, už ti to někdo řekl?!'' Ale najednou se zamračil,, Ale na mě si dovolovat nebudeš, dám ti poslední šanci, pokud ji promrháš tak s tebou nebudu mít víc slitování, potrestám tě podle svého uvážení. Takže ti není zima říkáš? Tak proč jsi studená? Jsi přece Uchiha, my jsme přeci horkokrevní!'' V tom ho napadlo, že to vyznělo dost divně, ale nelámal si proto hlavu. ,, Jak je možné, že patříš k našemu klanu?! Tvoje oči a vlasy jsou světlé a ne černé?'' Ani sám nevěděl proč ho to zajímá, mezi dvěma prsty uchopil pramen plavých vlasů. Dívka otevřela svá kukadla, hleděla do temnoty samotného pekla alespoň se jí to tak zdálo, že ho má právě před sebou. ,, Pokud ti odpovím, dáš tu ruku pryč?'' Její zjihlý hlásek už nebyl takový drzý, jako předtím. ,, Možná pokud mi odpovíš popravdě, já nepatřím k lidem, kteří oplývají trpělivostí. '' ,, Jsem studená už několik let ... já za to nemůžu, nevím proč, ani jak se to stalo, ale na dotek je mé tělo chladné, jako bych byla podchlazená. Máš sice pravdu, že mám příjmení Uchiha, ale já a ty nejsme přímí příbuzní, protože Hitomi Uchiha a tvůj otec jsou bratranci šestého kolene, takže to se nepočítá'' Sasukeho v duchu zarazilo, když neřekla můj otec, ale oslovila ho křestním jménem. Otázka zůstávala proč to tak řekla, ale teď na to kašlal. ,,To je vše, tak dáš tu ruku ze mě dolů?'' Sasuke se zamyslel, Aki měla strach co bude následovat, její srdce nadále bilo jako o závod. Mlčel, ale ruku nakonec stáhl. Narovnal se, sedl si vedle ní. Aki ještě zůstala ležet, aby uklidnila své zdivočele bijící srdce, zavřela své tyrkysové oči. Sasuke se postavil, vydal se k šuplíku z nehož vytáhl stříkačku s průsvitnou látkou. S obalu vytáhl sterilní jehlu, připevnil ji na stříkačku, přistoupil k dívce. ,, Sedni si!'' Zazněl jeho chladný arogantní hlas. Luna nakonec otevřela oči, a když uviděla injekci tak rovnou vyskočila z postele na které donedávna ležela. Sasuke na nic nečekal, jednou rukou ji surově popadl za zápěstí, prudce s ní trhl, dívka spadla tváří k zemi. Bleskově si na ni sedl, ruce jí zkroutil dozadu, aby se nepokoušela nějak bránit. ,, Pusť mě ty zkurvenej hajzle!!!'' křičela, začala se vrtět, ale čím více se vrtěla, tím jí ruku posouval výš, přičemž jí způsoboval značnou bolest. Nahnul se k jejímu uchu,, Můžeš si křičet, jak jen chceš, naše pokoje jsou izolovány od zvuku, takže to, co se děje zde se neodstane ven.Takže si křič ,co hrdlo ráčí, stejně tě nikdo nebude na chodbě slyšet .'' Už toho měl akorát dost, a proto jí připravenou injekci píchl do krku. Její víčka začínala těžknout, její tělo se přestávalo zmítat až nakonec zůstalo nehybně ležet bez jakéhokoliv pohybu. Sasuke se postavil a dívku nechal ležet na zemi, odemkl pokoj. Zamkl za sebou, odložil si klíč do kapsy kalhot, v hlavě měl zmatek, jak moc toužil to studené tělo zahřát. Proto měla maličká smůlu a on se osobně postará, aby už nebyla chladná. Rozproudí v jejích žilách krev, aby byla hodna jména Uchiha! Mají nejen horkou krev, ale i hlavy. Nikdo ho neviděl, ale mladík se vydal ven z úkrytu kvůli jisté záležitosti.
Jakmile se za nimi zavřely dveře vyděšeně se podívala na Nagata. Ten mě koutky pst pozvedlé v nepěkném úšklebku."Neměla jsem ti věřit" Zaprskala Ady. "Ne to asi neměla.Ale už je pozdě. Pro Uchihy jsou sliby posvátné ,nebo ne?" Zašklebil se Nagato ještě víc. Ady pevně semkla rty a snažila se nevnímat vztek, který cítila a který se pomalu začal míchat se strachem a starostmi o její přátele. "Takže co z nás chceš mít?! Hračky?!" Zabodla do něj vyčítavý pohled. K jejímu překvapení Nagatovy rysy ztvrdly. "Za koho mě máš Neko?!" Zavrčel. "Pokud si to ale tolik přeješ ,nemám nic proti" Vstal ze židle. Ady polekaně zacouvala. Narazila ale do skříně. Nagato k ní přišel a zadíval se jí do očí. Rukama jí zablokoval únikovou cestu a studoval výraz v její tváři. Nebála se ho. Jeho ne. Ten strach byl o její kamarádíčky.Asi by měl doopravdy pak Uchihům domluvit , aby je opravdu nějak nezmrzačili. Přecijen je potřebuje na konci lhůty předat v dobrém stavu ,pokud chtěl dosáhnout všech výhod, co mu tahle nepodepsaná smlouvička může zajistit. Nagato se nahnul k jejímu uchu a zašeptal. "Stejně brzy poznáš mou ložnici dobrovolně, neboj se ,že by ti něco uniklo" Zavrněl a pak se vzdálil. Ady na něj vytřeštěně hleděla. On jen bezeslova znovu zasednul za stůl a vytáhl mobil. "Mohl bys si jsem zajít?Třeba hned?!" Otázal se a položil to.Po chvíli se dveře do kanceláře otevřely s stál v nich rezavovlasý kluk, už spíše muž. "Potřebuješ něco Nagato?" Zeptal se ho pohodářským tónem. Ady zamrazilo a podívala se na Nagatův výraz. Jak areaguje že mu tenhle řekl jménem?! "Jo potřebuju, dík žes to vzal tak hopem Yahiko" Kývnul k jejímu překvapení Nagato muži napozdrav. Yahiko si Ady všimnul až teď. "A jé....mohlo mě napadnou že je to něco takového" Pokrčil Yahiko obočí. "Znáš mě brácho" Ušklíbnul se Nagato a zapálil si. "B-Brácho? V-Vy dva jste bratři?" Odvážila se zeptat Ady. "Ne" Odfrknul si Nagato. "Jen se známe dloooooouhou dobu víš? Yahiko prosím tě odveď ji do mé ložnice a postarej se ,aby z ní nevyšla, dokud ji odtud já neodvedu jasné?" "Jasně šéfe" Zasalutoval rezavovlásek ironicky a pak se otočil na Ady. "Tak pojď" Řekl k jejímu překvapení mile ,bez jakkéhokoliv podtónu. Proto se obezřetně nechala odvést z Nagatovi kanceláře.
Starší Uchiha strčil do rudovláska tak silně, že zakopl o práh dveří a spadl na zem. Přičemž se bouchl hlavou o podlahu ... Uchiha praštil dveřmi. Na pravé straně dveří visela malá krabička, kam Itachi položil dlaň na světelný displej, který během pár vteřin zapípal, skenoval jeho otisk dlaně ... zámek na dveřích se okamžitě zamkl, když bylo ověření identity správné. Přešel k chlapci, který ležel na zemi. Mladík se nadzvedl, klečel na čtyřech, jako pejsek ,, Ale někdo nám tu spadl a bouchnul se do hlavičky?'' Jeho hlas byl evidentně arogantní, chladný, bez špetky emoce. Chlapec zvedl hlavu, zpražil ho vražedným pohledem, který kdyby zabíjel, tak už je starší Uchiha tuhý. Kurama raději mlčel, neměl tušení, co může od Itachiho vlastně čekat. Kuramovy nebesky modré oči se ledově zapíchly do temných onyxů. ,, Víš, že v takové pozici vypadáš na ...'' Naschvál nedořekl větu, ale nechal ji se rozplynout v místnosti. Itachi chtěl, aby se ho Kurama bál, ale pokud v to doufal, tak byl na omylu, neboť v mladických očích planul oheň statečnosti. Právě v tuto dobu myslel na dívky, jak se nyní brání těm dvěma dalším šelmám. Proto neztrácel naději, že všechno co se mu stane, zvládne. Itachi zvedl ruku, švihl s ní a ostřím nehtům, které měl vybroušené do špice, udělal Uzumakimu krvavou šmouhu na čele. Kurama jen sykl bolestí, ale jinak se nevyjadřoval. Temná rýha vína mu, ale zůstávala. Itachi mu pevně chytil hlavu do svých rukou, rudovlásek pevně stiskl oční víčka k sobě. Ale to, co Uchiha udělal, ho vyvedlo z míry. Dlouhovlasý mu krvavou šmouhu špičkou jazyka olízl, jazyk stáhl zpět do svých úst, ihned se mu do chuťových pohárků dostala pachuť krve. ,, Hmm je taková sladká, jako ty. Ale mě by zajímalo, co je na tobě ještě sladší" Rty se mu zvlnili do zvrhlého úšklebku. To stačilo Kuramovi, aby prudce otevřel oči, vyskočil na nohy a chtěl Uchihovi utéct. Ale Itachi mu podkopnul nohy a Kurama spadnul opět na břicho ... přičemž si ránu na čele ještě zvětšil. Uzumaki to ale nevzdával, zvedl se, už stál opět na nohou, když ho pevně chytil Itachi za zápěstí, švihl s ním o zeď, Uzumaki se udeřil obličejem o karamelovou, studenou zeď. Uzumaki se sklouzl po zábraně až na zem, přičemž na stěně zanechal krvavou stopu ... Itachi se nad ním postavil, jako bůh pomsty. ,, Kam si myslíš, že jdeš lišáčku? Za tvé nepěkné chování tě odměním, počkat… to bude spíš odměna pro mě.'' Kurama se pokoušel z posledních sil postavit, už se sbíral na nohy, když mu do nich Itachi kopl a chlapec spadl na čtyři. Itachi si k němu klekl zezadu, Uzumakimu chytil ruku a zkroutil mu ji dozadu, přičemž rudovlásek spadl obličejem na podlahu. Kurama měl pěkně vystrčený zadeček na Uchihu, který mu rukou zajel pod nejprve kalhoty, pokračoval až pod spodní prádlo. Když natrefil na Uzumakiho pýchu, zpočátku mu ho začal hladit, pak svůj stisk na jeho údu zesílil. Kurama byl tak mimo, že nijak nereagoval, dokud mu po celém těle neprošla stoupající slast. Uchiha se ušklíbl, jako smyslů zbavený. Uzumaki se po probrání z transu pokoušel nějak z jeho sevření vymanit, ale po celém těle ho omamovala neskutečná slast. Jediné co mohl v této situaci udělat bylo, že neudělá Itachimu radost aby ho slyšel vzdychat slastí. Proto se silně zakousl do spodního rtu, až mu bradu potřísnilo pár kapek krve. Během pár chvil Itachimu utkvělo bílé sperma na jeho dlani, proto svou ruku z Uzumakiho spodního prádla vytáhl a obsah s ruky olízl. ,, Hmm, jak jsem si myslel jsi opravdu sladký Uzumaki.'' konstatoval Itachi chladně, přičemž postavil ze země. Kurama se od samého studu svalil na studenou zem. ,, Já si jdu dát sprchu. Ty zlatíčko si jdi lehnout do postele, abys mi ještě nenastydl.'' jeho rty se zvlnily do zvrhlého úsměvu.
Kurama si podle Itachiho přání lehnul na postel a podíval se na své zkrvavené prsty ,kterými si předtím ohmatal čelo. Vypadalo to na menší otřes mozku, nic co by nepřežil, přecijen nebyl žádné želé a měl několik pěkných bitek už za sebou ,ale tohohle sadistického hovada se bál.Nechtěl to dát najevo, už kvůli své hrdosti. Ikdyž mu to bylo proti mysli ,doufal že právě on vyfasoval toho nejhoršího mafiána z celé organizace.Nerad by ,aby se něco podobného stalo Ady nebo Aki.To by se asi neudržel. Teď musel jen tiše trpět. Zvuk sprchy ustal a vyšel Itachi jenom v ručníku, Kurama cvíli bezdechu hltal pohledem jeho vypracované tělo ,než mu došlo ,že si toho Itachi všimnul a teď se na něj pobaveně kouká. Kurama se raději zamračil a odvrátil pohled.Přesto se neubránil začervenání. Itachi se začal přibližovat k posteli.Bylo to rychlé, Kurama ani nestačil zareagovat a už ležel přimáčknutý k matraci pod vypracovaným tělem Uchihy ,po kterém mu ještě stékaly kapičky vody ,skapávající mu z jeho dlouhých černých vlasů. Uzumaki se nemohl hnout.Možná ani nechtěl, protože se mu mírně zatočila hlava a udělaly se mu mžitky před očima. Vduchu se děsil toho že se mu Uchiha začně znovu dobývat do kalhot ,ale Itachi mu jen odrhrnul ofinu a podíval se né moc ironicky na rozbité čelo. "Ani se nehni" Zasyčel na něj tiše a slezl z něj ,připraven ho znovu znehybnit ,kdyby ho zkoušel neposlechout ,ale Kurama zůstal ležet. Itachi vytáhnul lékárnu a Kuramovi ránu vydezinfikoval a otřel zasychající krev kapesníčkem. Pak ránu překryl rudou ofinou a ke svému potěšení zjistil ,že nejde poznat ,že by byl kdy Uzumaki na tomto místě zraněn. Kurama na něj koukal zpod přivřených víček a očekával, co udělá dál. Itachi, který jeho pohled zaregistroval, se jen se ušklíbnul. "Nerad bych aby mě hned u večeře šéf oddělal , víc si od toho neslibuj" Uklidil lékárnu.Pak se na rudovlasého ,který už se odvážil na posteli posadit, znovu otočil. "Do večeře zbývá hodina. Pokud se chceš jít vysprchovat, běž" Ušklíbnul se. Kurama věděl ,že to nebude jen tak ,ale vidina vody co by mu mohla ulevit od bolesti byla neodolatelná.Tak se zvedl, obezřetně prošel kolem Itachiho a zapadnul do koupelny. Itachi jenom dravě přihmouřil oči. Pro dnešek by to mohlo stačit. Ale brzy se dopracuje do stádia ,kdy pro mladého Uzumakiho nebude úniku....
Sasuke zmizel se skrýše, vydal se do města za určitým cílem. Po ulicích Tokya brázdil svým nenápadným porsche, a zastavil se před velkým nákupním centrem. Jen doufal, že nepotká nikoho, kdo by ho otravoval. Zaparkoval ho v podzemním parkovišti, vystoupil z něj, pořádně ho zamkl, aby ho náhodou někdo neodcizil. Poslední po čem toužil bylo, aby se musel na základnu vracet na pěšky, protože nikdo nesmí vědět, kde se nachází doupě mafie. Prošel halou, která sice měla osvětlení, ale ne moc dostačující. Nemohl se dočkat až z tohoto místa vypadne. Přišel k výtahu, který ho měl odvést na čtvrté patro, kde měl sehnat to, kvůli čemu sem vlastně přišel. Trvalo mu půl hodiny, než našel obchod, který splnil všechny podmínky. Nakoupil, co potřeboval, s plnými taškami se vydal k pokladně, kde celé zboží zaplatil. Prodavačka při pohledu na něj slintala, jako doga. Mladík jen nevěřícně převracel oči v sloup. Vypadl z obchodního centra co nejrychleji, protože se blížil čas večeře a Nagato je pedant co se týká dodržování se harmonogramu. Nasedl do svého autíčka, nákupní tašky si položil vedle sebe, zavřel dveře. Nastartoval a dupl na plyn. Vyletěl, s podzemní garáže, jako neřízená střela. Ulice se při velké rychlosti měnily na šedé šmouhy. Do chvilky, kdy se všichni setkají mu zbývalo sotva dvacet minut. ,, Doufám, že se kotě už probudilo, pokud ne, tak ji s radostí pomůžu.'' Na tváři se mu objevil ďábelský úšklebek, který pro dívku neznamenal nic dobrého. Uběhlo jen pár minut, než zaparkoval v jejich garáži. Vystoupil z auta, přičemž bleskově popadl tašky, zamkl a vydal se k výtahu. Sasuke začínal ztrácet nervy, když ani po dvou minutách výtah nedorazil. ,, Kurva co tam dělají, určitě se vozí, jako malé děti. Pokud nepřijede ten kus plechu do minuty, tak ho rozbiju na malé kousky.'',, CINK .'' Jako na zavolanou se kovové dveře otevřely a se sprškou nadávek vkročil dovnitř. Stiskl tlačítko, aby se dostal na své patro, dveře se zavřely a konečně se pohnul směrem nahoru.
Netrvalo dlouho, než stroj konečně zastavil na určeném patře, dveře se opět otevřely a mladík spokojeně vykročil na chodbu a doufal, že nikoho nepotká. Ale chyba lávky, protože proti němu si vesele pochodovala Konan. Uchihu ihned napadlo, že dívku asi někdo naštval , jinak si to neuměl vysvětlit, neboť Konan v poslední době chodila často nasupená. Postavila se mu do cesty, přičemž mu nakoukla co má v tašce. ,, Sasuke tys byl na nákupu jak vidím .'' Neměl čas se tu s ní vybavovat. ,, Snad jsi mi něco pěkného koupil.'' Mladík s havraními vlasy se na ni zamračil. ,, Uhni Konan, nemám čas ani náladu na tvoje blbé kecy.'',, Ale Sasuke to tam máš zlato nebo co, když si najednou takový naštvaný, abych nezahlídla co tam máš!'' ,, Nejde o to, aby si to neviděla, protože to brzy i tak uvidíš, ale dobře víš, že čas večeře se neúprosně blíží a já potřebuju nutně jít do svého pokoje!'' jeho hlas byl nabroušení a hrozilo, že pokud mu Konan neuhne z cesty, tak to pro ni špatně dopadne . ,, Jaj, do píči, skoro jsem zapomněla.'' v tom si vzpomněla, že na plynovém sporáku nechala večeři, která se mohla stihnout už i připálit. Rozběhla se rychlostí blesku, mladší Uchiha mohl konečně jít do svého pokoje. Tašky nechal položené před svými dveřmi , vytáhl klíč, odemkl zámek. Do jedné ruky opět vzal igelitové sáčky, vešel dovnitř, zamkl za sebou masivní dveře. Podíval se na místo, kde nechal ležet nemohoucí plavovlásku.Její poloha se vůbec nezměnila. Tašky položil na stůl, přistoupil k ní, dřepl si k její hlavičce. Dívka ležela tváří k zemi. Když si ji lépe prohlédl, tak si všiml, že se jí na krku po nešikovném píchnutí injekcí udělala modřina stejně jako i na pravém zápěstí. ,, Hups, nějak jsem to přehnal, ale co už, modřina jí zmizí během pár dny. Takže se v podstatě nic nedeje. I tak, Nagatovi je fuk, zda bude mít pár modřin .Pokud dýchá tak transakce proběhne, hlavní je aby byla živá. Ale pokud včas nepřijdeme na večeři tak pár jich budu mít i já. Hej prober se!'' křikl na ni, mírně s ní zatřásl. ,, No tak kurva, vzbuď se!!'' Stisk na jejím útlém těle zesílil, to postačilo aby se Luna zavrtěla. Mírně pootočila svou tvář, nejprve si myslela, že všechno co prožila je pouze noční můra, ale to jen dokud neotevřela své tyrkysové oči a nad ní se skláněl černovlasý Uchiha. V ten moment jí došlo, že vše je krutá realita a on je zdroj jejího současného utrpení. ,, Luno, no konečně, že ses ráčila probrat!'' zavrčel na ni nevrle, postavil se prošel ke stolu, odkud vybral středně velkou krabičku. Dívka se pomalu postavila, přičemž v krku pocítila ostrou bolest. ,, Není moje vina, že jsem byla mimo.'' vrátila mu tón jeho hlasu. ,, Pokud bys byla poslušná tak bych tě nemusel uspat'' jeho hlas tentokrát vyzněl ledově. ,, Tohle si vem!'' Podal jí krabičku, ale blondýnka jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. Mladík s havraními vlasy se zamračil. ,, Za chvilku je večeře a nechceš tam snad jít bosá!?'' Podíval se na její bosé nožky, hodil po ní krabičku Luna ji chytila, otevřela ji a v ní se nacházely černé tenisky. ,, Proč?!'' To bylo jediné, co jí vyšlo s úst. ,, Už jsem řekl, že nechci abys tu běhala bosá. tak nekecej a pohni si, za pět minut je večeře a pokud budeme mít kvůli tvým hloupým otázkám zpoždění, tak tě potrestám." Dívku zalil studený pot. Vybrala s krabičky obuv, obula se, zavázala si tkaničky. ,, Ale nevěřím, že to bude zdarma, že?!'' Sice to vypadalo, jako otázka, ale bylo to spíš zkonstatování. ,, To máš pravdu, ale až pak.'' přistoupil k ní a pohladil ji po tváři, ihned při jeho horkém dotyku na její studené tváři ji přešel mráz. Spustil ruku, chytil ji za zápěstí, přičemž bolestně sykla. Držel ji dost pevně, aby mu náhodou neutekla během cesty do jídelny. Dívka neměla tušení, co ji čeká po návratu se do jejich, nyní už společného pokoje. Sasuke měl celý nákup pouze pro ni, bylo to oblečení, které bude během pobytu zde potřebovat. Mladá Uchiha mu bude muset za jeho velkorysost draze zaplatit, proběhlo mu myslí, přičemž se ďábelsky zašklebil.

Nagato ťukal prsty do desky stolu do rytmu písničky co právě hrála v rádiu. Přitom se unaveně koukal na hodiny. Za půl hodiny měla být večeře. Tam se uvidí ,zda byla ta dohoda dobrý nápad. Už teď si nebyl jistý ,jestli bylo dobře nechat Lunu a Uzumakiho s Uchihy. Ale teď už to nemůže vzít zpět. Také se trochu obával reakce ostatních, ale nikdo by se neměl opovážit protestovat proti jeho rozkazu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Misha Misha | E-mail | Web | 24. února 2015 v 15:59 | Reagovat

moc krásné a povedené holky :-)

2 Ady-chan Ady-chan | 24. února 2015 v 16:01 | Reagovat

[1]: Děkujeme :)

3 Adís Eliadora Adís Eliadora | Web | 26. dubna 2015 v 23:51 | Reagovat

Wau :o To je masakr! :o :3 jen v tom pokračuj! >< :3 Je to božíí ! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama