YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Kapitola 16. Nemocniční pokoj

22. února 2015 v 22:50 | Ady-Chan |  ANBU(dokončeno)

Pomalu se začal probouzet.Celé tělo ho strašně bolelo.A hlava asi nejvíc.Pomalu a opatrně se posadil ,přičemž si přitisknul ruku na čelo.Pohled měl rozostřený ,což se ale po několikátém mrknutí zlepšilo.
Dezorientovaně se rozhlédl po místnosti ,která zapáchala dezinfekcí.Poznal to tady.Nemocniční pokoj.Pátral po posledních vzpomínkách a dalo mu hodně zabrat ,než si je vybavil a spolu s nimi a jeho slova....
"Prosím Itachi...zachraň mně"
Vložil si hlavu do dlaní a tiše se rozplakal.Kuramo..
Najednou zavrzaly dveře a dovnitř vešla vedoucí ninja medic Tsunade.
"Ach už jsi se probral to je dobře Itachi"Pokývala nevěřícně hlavou a sedla si na židli co byla u postele.
"Jak se cítíš?"Zeptala se ho.
"Kde je Kurama?"Ignoroval Itachi její otázku a podíval se na ni.Tsunade sebou trhla.V jeho očích zářil nový druh sharinganu a po jeho tvářích stékaly krvavé slzy.
"Uklidni se Itachi.Kurama to přežil ,ale..."Tsunade stichla.Itachiho oči vypnuly ,ale on i přes svou slabost po Tsunade vystartoval.
"Co?Co se stalo Tsunade?!"Zavrčel Itachi zle.Tsunade si povzdechla.
"Sice to přežil ,ale upadl do kómatu a Danzou usiluje o to ,abychom ho odpojili od životně důležitých přístrojů.Ví totiž ,že pokud takhle zranitelný jinchuuriky zemře ,zemře i démon v něm"Tsunade vstala a šla ke dveřím ,které otevřela.Než odešla ,ještě se podívala na Itachiho, který na ni nevěřícně hleděl.
"Je mi líto Itachi.Vzkážu tvé rodině ,že jsi se probral"Šeptla Tsunade a zavřela dveře.Itachi se rozvzlykal.Nedokázal to.Nedokázal...
Po několika týdnech už Itachi mohl z lůžka ,ale od toho co mu Tsunade pověděla jak na tom je Kurama ,neusmíval se.Jeho tvář byla zachmuřená a on celé noci probrečel a proseděl u Kuramova lůžka.
Itachi očima prodléval na uvolněné tváři polepené mnoha náplastmi.Kurama byl oblečen v čistě bílém oblečení a byl přikrytý tenkou pokrývkou ,přičemž do jeho těla proudilo bezpočet hadiček.Ticho místnosti prořezávalo jen pravidelné oddechování a pípání přístrojů.
Itachi držel Kuramo za pobledlou ruku a hlavu měl položenou na jeho hrudi, která se nadzvedávala pomalými ,mělkými nádechy.
"Odpusť mi..prosím"Zašeptal Itachi.
"To je ale dojemné"Ozval se ode dveří úlisný hlas.Itachi rychlostí blesku vystartoval ze židle a hrůzně se podíval do očí příchozího.
"Co ty tady chceš?"Zasyčel na Danzoua.
"Přišel jsem ti oznámit ,že rada vesnice přijala můj návrh na odpojení jinchuurikiho od přístrojů...rozluč se"A s tímto se Danzou otočil na patě a odešel.Itachi se vyděšeně podíval na zevřené dveře a pak na svou bezbranou lištičku.Už potolikráté propukl v tichý pláč ,až na to ,že nyní jeho tvář nezkrápěly slzy.
"Odpusť mi to....miluji tě Kuramo..."Zamumlal a sklonil se nad bezbraným jinchuurikim.Věnoval mu poslední jemný myšlený polibek a opustil místnost.Na chodbě se střetnul s Hokagem a jeho rodinou ,kteří už podle výrazů též věděli o Danzouově příkazu.
"Je mi to moc líto"Položil Itachimu ruku na rameno Sasuke ,kerý tam stál s nimi ,avšak Itachi jeho ruku setřásl.
"Prosímvás...chci teď být sám"Zašeptal Itachi téměř neslyšně a pokračoval dál po chodbě.Všichni lidé si vyměnili smutné pohledy.Každý to pochopil.Itachi už dal Kuramovi své poslední sbohem..
MEZITÍM NĚKDE ÚPLNĚ JINDE
"Kde to jsem?Kdo je ten ,který na mně mluví?A kdo jsem vlastně já?"Šeptal rudovlasý nahý mladík do tmy ,která se rozprostírala všude kolem něj.
"Jsi hokageho syn ,Kurama Uzumaki-Namikadze.Jsi ninja a tvým domovem je Konoha.Copak si nevzpomínáš?"Ozval se hrubý hlas.Kurama překvapeně zvednul hlavu k velikému rudému oku.
"Kdo jsi?"Zeptal se trochu vyděšeně.
"Jsem démon vězněný hluboko uvnitř tebe chlapče"Odvětil Kyuubi a přivřel své krvavě rudé oko.
"Tak to mně mrzí....musíš být opravdu velice osamělý..."Sklopil Kurama pohled do země.Démon vyvalil oči.
"C-Co jsi to právě řekl?!"Kurama se na něj nechápavě podíval.
"Copak tobě není smutno?Je mi tě líto.Žít v takové temnotě.Budeme přátelé chceš?"Podrbal se v záplavě svých dlouhých rudých vlasů.
"Ty by ses chtěl se mnou přátelit?"Vyštěkl démon a začal se smát.Kurama se zamračil a on probodl Kyuubiho pohledem.Ten se přestal smát a překvapeně zamrkal.
"To myslíš vážně?"
"Ano..proč bych nemysel?"Pozvedl Kurama obočí.Kyuubi byl potichu.Ten skrček to myslel vážně...
"Eh...Kyuubi?Co je zač ten hlas ,který mně neustále volá?"Zeptal se Kurama najednou.
"To je tvůj kluk.Itachi Uchiha"Oznámil vyjevenému Kuramovi ,který svou barvou mohl připomínat přezrálé jablíčko.
"K-Kluk?P-Počkej to myslíš vážně?Jako fakt můj kluk?"Koktal Kurama zaraženě.Kyuubi kýnul hlavou na souhlas.
"A co se stalo?"
Kyuubi mu všechno pověděl,neměl tomu děcku důvod lhát + mu pověděl cože se to na ně chystá Danzou ušít.Kurama byl po několika hodinovém vyprávění a plánování zcela zasvěcen do toho co kdysi věděl a kým kdysi byl i do toho co se dozvěděl jeho nový parťák o jejich nové budoucnosti a o tom jakou roli by měl zahrát on.
Když pak otevřel oči, cítil se skvěle.Odpojil přístroje a seskočil z postele.Vyvolal svého klona a dal mu veliký díl své chakry ,načež do něj zapíchal to přístroje a klon upadl do hlubokého spánku místo něj.Kurama se podíval z okna na Konohu ,na svůj domov.Usmál se.Vyjde to.Kyuubiho plán určitě vyjde!Hned na to se vypařil v obláčku páry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama