YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Dohazovači s.r.o. Code: Geass (Ady & Aki) PART 1

23. února 2015 v 17:14 | Ady-Chan |  Dohazovači S.R.O. (spolupráce & vlastní)

Takže 1. část is here! Yo minna! Doufám že se Ai brzo ozve ,abychom mohli pokračovat ,protože Kaito a Ryu jsou skvělí parťáci...asi budu muset profesorovi poděkovat ,že je na první misi poslal spolu :D
PART 1

Ryu
Sedím na sutinách rozpadlého domu. V dálce slyším střelbu. Co to má být? Ten uším protivný zvuk se přibližuje blíž a blíž….a pak! Zděšeně vyvalím oči. Právě nad hlavou mi prosvištěl ohromný robot…počkat! Tohle jsem někde viděl…ale kde? V hlavě mi to šrotovalo. Když jsem v dálce zahlédl další dva podobný, v hlavě mi okamžitě rozsvítilo. NIGHTMARE! Ale to je blbost. Tohle se mi jenom zdá…že?! Jakmile, ale uvidím, jak si to jeden z nich míří ke mně. Popadne mě panika. Tím spíš, když uslyším, jak cvakne odjištění pojistky u jeho samopalu. Tak to tedy ne! Vy hodláte zabít bezbranného člověka? Hele, já jsem od narození zapřisáhlý pacifista. Rozumíme si? Kovový gigant na mě zamíří. Zvedám automaticky ruce nad hlavu. Dobrá, dobrá. Vzdávám se! Vidíte?! Já se vzdávám, i když jsem nic neudělal tak se vzdávám! Celý se orosím, když vidím, jak pomaličku stiskává spoušť. Suše spolknu pomyslný velký knedlík v krku. Najednou mi podjedou nohy. Překvapením zařvu, načež se svezu ze sutinové hromady dolů. Všude se rozlehne prachová clona. To je má šance! Nenechám tuhle příležitost dlouho čekat a prchám do zaječích.
Kaito
"No bezva kde to jsem??"Rozhlédnu se kolem sebe .Je to tady jako na staveništi ,až na to že ty budovy byly spíše pobořené než nedostavěné.K mým uším dolehne zvuk střelby.Překvapeně pozvednu obočí.
"Kam jsem se to proboha zase dostal??"Zaběduju a rozběhnu se směrem odkud střelba vychází.Jo…ta moje zvědavost mně brzy přivede do hrobu.Zem se otřese a já spadnu a zakleju.Chci něco nahlas zakřičet ,ale slova se mi zastaví v hrdle ,protože kus ode mě dopadne plechová ruka.Nekecám!Obrovská kovová ruka!!A chvíli po ní i zbytek těla.Dívám se na to s otevřenou pusou jako kapr na suchu.
"Tak počkat…"Zarazím se nad těmi kusy plechu.
"..není to náhodou…"Vytřeštím oči, když se zlehka dotknu jednoho většího kusu plechu a pod nohy mi dopadne mrtvola vojáka.
"…ten robot..tahle uniforma…code geass??!"Vyřeštím znovu oči.Z omámení mně probere až blízká střelba.Rychle se schovám za roh jednoho pobořeného domu a pozoruji dění.Bože…tohle není sranda! Dostaňte mně někdo odtud!
Ryu
Běžím jako by mi hořelo u zadku. Schovat, musím se schovat! Někam hodně daleko. Klopýtám sem a tam. Všude kolem sebe slyším střelbu, a co hůř začínám vidět i první mrtvoly!
Už z toho šílím! Můžete mi říct konečně, kde to jsem!!!
Uslyším nedaleko šramot. Někdo něco říká. Schovám se za kus stěny a pozoruji, co se děje. Po chvíli spatřím kluka s dlouhými rudočernými vlasy. Vypadá vyplašeně jako já. V mých očích mi svitne. Že by kámoš v nesnázích? Trochu mě to uklidní, že tu nejsem jediný. Kdo má očividně stejný problém. Ale je opravdu dobré za ním jít?
Kaito
Ohlédnu se po tom zvuku a spatřím stejně vytřeštěnou tvář ,jakou musím mít i já.Co je to za kluka? Neznám ho ,takže asi z tohohle anime nebude…ale…mám tomu věřit?
"Oi!"Mávnu na něj.On ke mně pomalým krokem přijde.Je obezřetný, no to já taky.
"Nevypadáš že bys tu někde žil"Řeknu mu.Nechápavě se na mně zadívá, ale pak zakroutí hlavou.
"Pozor!"Křiknu a strhnu ho dolů, kus od nás je zeď prostřílená na cedník.Celý se klepe.
"Pane bože já toho profesora zabiju ,až se odtud dostanu"Zavrčím a vstanu z něj.
"Jsi v pořádku?"Podívám se na něj pořádně.
Ryu
"Jo, díky". Řekl jsem a rozdýchával to, že jsem mohl být pro špekovaný kulkami skrz na skrz. Pak mi něco probliklo hlavou. " "Počkat! Říkal jsi profesor?!" Můj zachránce mi přikývl. " Není náhodou blonďák s brýlemi a velmi pohledný?" On opět překvapeně přikývne. Chytím ho za límec a zařvu. " Kde teď ten idiot je! Rozcupuji ho na kousíčky, toho parchanta!"
Kaito
"Tak to prrr!Hezky do řady mladej až po mně ,navíc nevím kde je a bojím se uvědomit si kde to jsme my…mimochodem…nepracuješ ty pro společnost DOHAZOVAČI s.r.o. ?"Zeptal jsem se ho a odstrčil ho od sebe.
"Náhodou pracuju, ale nečekal jsem že to bude takovýhle"Zamračil se na mně.
"No to já taky ne"Odfrkl jsem si.
"No nic jak se jmenuješ?"Zeptal jsem se potom.
"Ryu Akisa..dřív jsem byla Ai Akisa"Představil se mi.
"Hm…já jsem Kaito Neko…dřív Ady Neko….pokud pracuješ ve stejné společnosti jako já a setkali jsme se tady ,tak asi budeme tým že?"Pozvedl jsem obočí.Pokrčil rameny a přitom kývnul.
"Fajn…teď jen zjistit koho máme spárovat, udělat to a nenechat se prostřílet…vážně ..ementál být nechci" Ušklíbnul jsem se.
Ryu
,,To já taky ne." Usmál jsem se a pak jsem se zamyslel. ,,Hmmm. Na Code Geass je hodně yaoi fandomů…." Z přemýšlení mě, ale vytrhla střelba. " Pro začátek bychom fakt asi měli odsud vypadnout." Zasmál jsem se krapet rozpačitě. Přeci jenom v téhle situaci by nejspíš nikdo nedokázal v klidu přemýšlet. Vzal jsem ho za ruku a rozběhl se do tmavých koutů tohoto rozbořeného města.
Kaito
Nechal jsem se vést a přemýšlel.Pak mi svitlo.
"Počkej"Zastavil jsem ho.Nechápavě se na mně zadíval.
"Tyhle uniformy….měli bychom se dostat na akademii ne?"Přikývl.
"Fajn ,takže se odtud musíme dostat a najít tu akademii…pak můžeme přemýšlet"Mrkl jsem na něj.Usmál se.
"Hej vy dva!"Ozval se hlas.Automaticky jsem strčil Ryua za sebe a zamračil se na vojáka stojícího kousek od nás.
"Ano?"Zavrčel jsem.
"Vy jste britští studenti že? Co tu děláte?"
"Jsme noví…ztratili jsme se…shodou náhod oba a potkali jsme se v tomhle městě"Řekl jsem už více v klidu.
"Hmm…"Zamyslel se voják.
"Pojďte dostanu vás pryč" V očích mi svitla naděje.Že by tenhle svět nebyl až tak špatný??
Ryu
Jen jsem koukal, jak mu to spolkl i s navijákem. Poslušně jsme šli za ním a dorazili jsme ke skupince Nightmarů. " Počkejte tady!" Poručil. Nato šel kousek dál k jednomu z dalších vojáků a začal s ním mluvit. Ten jen přikyvoval a díval se na nás. Jakmile dokončili rozhovor. Druhý voják si vlezl do stoje a první přišel opět k nám. " Tady podplukovník váz vezme do města. Odtamtud bude muset jít sami." ,, Děkujeme." Zazubili jsme se s Kaitem na vojáka navzájem. On jen odfrkl a šel si po svých. Zapištěl jsem, když mě kovová ruka vyzvedla do vzduchu. Naopak mu kámoš se hlasitě smál a v očích mu plály plamínky, jak moc ho to bavilo. " Jedeme!" Vykřikl. A doopravdy gigantický robot se s námi rozjel.
Kaito
"Woooohoooo jooooo!!!"Křičel jsem a vítr mi hvízdal kolem uší.
"Páni…a to moc nejsem na mecha anime…tohle je úžasný!!"Ječel jsem dál.Zato Ryu vypadal že se za chvíli sesype.
"Hej Ryu!V pohodě?"Dělal jsem si starosti.Otočil se na mně a kývnul ,že jo.Robot zastavil a složil nás na zem ,pak se odklopilo víko a z něj vykoukla vojákova hlava.
"Dál už jděte pěšky…na akademii se v pořádku dostanete metrem!"Křikl na nás, než zase zalezl a robot se rozjel nazpátek.
"Tak pojď"Otočil jsem se na Ryua.
"Půjdeme na metro a už můžem přemýšlet koho tady spárujeme…"Usmál jsem se na něj a nabídl mu ruku.On se jí chytil.Připadal jsem si právě teď jako seme ,který je odhodlaný chránit svého ukeho do posledního dechu.
Ryu
Snažil jsem se pořád nějak vyrovnat s tou hroznou jízdou. Nevadila mi tolik její rychlost jako spíš zbrklost. Voják s námi několikrát skákal vysoko nad zem, což mi dráždilo žaludek a dělalo se mi neuvěřitelný šoufla. No…zvykl jsem si na to. Vždy jsem byl na tohle náchylnější. Znáte ty centrifugy v lunaparcích? Spolužáci mě tam vždy zatáhli a já vždy ke konci měl snad přetočenej žaludek vzhůru nohama. Byl jsem z toho vždy bledý jako stěna a motal se. To bylo i teď. Vzal jsem Kaita za ruku a snažil se pokud možno, co nejpříměji jít. Když jsme dorazily do metra. Postavili jsme se na platformu a čekali na vlak. Já opřel hlavu o jeho rameno, aniž bych se pustil jeho ruky. Na tváři se mi objevil úsměv. Určitě vypadáme jako zamilovaný páreček. Vydechl jsem. A pak jsem polohlasně začal uvažovat. " Jestli jsme v anime Code Geass…tak jaké yaoi páry tě napadnou jako první?" Kaito se na mě podíval.
Kaito
"No….nejdřív by mně napadl asi Lelouch protože je hlavní postava….hm dalo by se s ním spárovat ,ale víc kluků…třeba Rolo, nebo Suzaku…co myslíš?"Podíval jsem se na něj.Přemýšlel.Zatáhl jsem ho trošku dál od kraje ,protože nám to přijelo. Nastoupili jsme a sedli si na volná místa.Pořád jsem ho držel za ruku, snad aby se mi ve všem tom zmatku neztratil.
Ryu
Tak jsme tam seděli a dívali se z okna na míhající se krajinu. Oba jsme byli zamyšlení. Nakonec jsem prolomil ticho. " Přeci jenom to bude asi Lulu x Suzaku. Co vím tak je to nejpopulárnější." Kaito jen přikyvoval. Všiml jsem si, že dívky, co seděli nedaleko nás, si něco špitaly a zároveň se tomu hihňaly. Pohledy nás dva doslova propalovaly. Dokázal jsem si dát dva + dva dohromady, abych poznal, že je to kvůli Kaitovi, který mi stále nechtěl pustit ruku. " Kaito?!" Zavolal jsem jeho jméno tiše. "Hmm" Přitakal mi. " Podívej se támhle." Ukázal jsem nenápadně na dívky. " Co s nima?" Zeptal se. Na tváři se mi objevil zlomyslný úšklebek. " Co takhle jim ukázat menší fandom servis?"
Kaito
Teď už jsem to pochopil.
"Pokud ti to nevadí…"Usmál jsem se.Ryu pobaveně zakroutil hlavou.
"Tak dobře…"Nahl jsem se k němu a jemně ho políbil.Poočku jsem sledoval ty holky co dostaly hysterický záchvat až jim tekla krev z nosu.Odtáhl jsem se od něj a ušklíbl se.On mi škleb opětoval.Najednou jsem si uvědomil ,že už je to naše zastávka.
"Pojď vystupujeme"Chytil jsem ho znova za ruku a vytáhl ho z sedadla.Vystoupili jsme na menší zastávce a v dáli už se rýsovaly obrysy naší akademie.
"Mohli nám to ulehčit a dát nás společně do třídy…no nic uvidíme…"Pokrčil jsem rameny a usmál se.Konečně jsem mu pustil ruku.
Ryu
Tak tady se naše cesty rozdělují…
Vzal jsem si papírek s číslem své třídy a jal se ji hledat. Po dvaceti minutách jsem měl tušení, že jsem ji našel. Ale nebyl jsem si jist. Tak jsem tam stál před dveřmi, váhajíc zda mám vstoupit nebo ne. Můj učitel mi v tom udělal jasno. "Vy jste ten nový žák, co měl přijít, že? Pojďte dál, začíná už hodina." Vtlačil mě do třidy. Na jednou jsem stál před celou třídou a všichni si mě se zájmem prohlíželi. V místnosti byl stále ještě hluk a tak vyučující jim naznačil, aby ztichli. Pak mi pokynul, abych se představil. " Jsem Ryu Akisa. Těší mě." Řekl jsem stručně, ale jasně. Nechtěl jsem to zbytečně rozpitvávat. "Tak se posaďte, kde je volné místo. Třeba u pana Kururugiho." Pokynul mi tím směrem, kde seděl. Nejistě jsem si k němu přisedl. Měl jsem, co dělat, abych se blahem nerozplynul. Jak to jde asi u tebe Kaito?
Kaito
Opatrně jsem vešel do třídy.Na tyhle věci nejsem stavěný ,strašně se stydím.Postavil jsem se před tabuli a všechny páry očí se na mně upřely.
"Jmenuji se Kaito Neko a jsem nový žák co měl přijít" Usmál jsem se křečovitě.Učitel se na mně mile usmál.
"Ano já vím…je tu místo vedle pana Lamperouge, prosím sedněte si a my budeme pokračovat ve výuce"Obrátil se zpátky ke třídě.Poslechl jsem, ale upřímně jsem měl knedlík v krku a podlamovala se mi kolena.No představte si že najednou sedíte vedle člověka ,který vás jedním pohledem z očí do očí dokáže ovládnout a v mém případě ani nemusí mít zapnutý geass.
"Ty jsi Lelouch že?"Otočil jsem se na něj opatrně.Podíval se na mně těma svýma fialkovýma očima a já byl ztracený.
"Jo"Kývnul.
"A ty jsi?"
"K-Kaito..Neko…"Vykoktal jsem své jméno.Pane jo tak to byl trapas.Pokud se mi tohle bude stávat ,kdykoliv na něj promluvím budu dokonale v háji.
"Hmmm…Neko…"Usmál se ,ale já v tom úsměvu jasně poznal stopy něčeho psycho.Polknul jsem.Proč já mám příjmení jako Kočka??!Ještě aby mi tak začal říkat…to bych se propadl studem do země…..
Ryu
Seděl jsem vedle něho tiše dobrých 15 minut. Připadalo mi jako kdyby někdo v místnosti dal topení na maximum. Suzaku byl tak krásný a to jak se soustředěně díval na tabuli. Tál jsem tam víc a víc. Pak mi , ale rozum dal pár facek. Zapomínáš kde jsi a proč tu jsi!
S nervy na dranc jsem se přiblížil k němu a jemně poklepal na jeho svalnatou štíhlou paži. On na mě obrátil svůj zrak. ,,Ehm...já jsem tu nový...moc to tu neznám, a tak mě napadlo, že bys mi to tu mohl třeba ukázat." On se na mě přivětivě usmál. ,, Mile rád . Dejme tomu , že se sejdeme po škole u hřiště?"Rozzářil jsem se jako vánoční stromeček.,, Jo, po škole u hřiště to bude fajn." Z nejistěl jsem, když jsem uviděl jak se všichni okolo na mě dívají. ,, Pane Akiso!" Ozval se hlas vyučujícího. ,, Doporučuji Vám, abyste své hlasové projevy při mých hodninách omezoval na minimum." Zrudl jsem jako rajče.,,Hai!" Špitl jsem, načež učitel pokračoval ve svém výkladu. Suzaku se na mě stále usmíval. No...nezačal jsem zrovna nejlíp. Povzdychl jsem si nešťástně. Kururugi si přiložil sešit k ústům a řekl:,,Tak tedy domluveno, budu se těšit Ryu." Tvaře mi zrůžověly. YES, YES, YES! Už se nemohu dočkat, až o svém úspěchu příští přestávku povím Kaitovi.
Kaito
Od té chvíle jsem na něj nepromluvil a byl jsem červený jako rajče.Jakmile zazvonilo vystřelil jsem ze třídy a ani se neohlédnul.Na chodbě jsem se málem srazil s kolegou."Promiň málem jsem do tebe vrazil"Omluvím se mu, on se jen usměje a řekne že nevadí."Tak jak to šlo?"Zeptal jsem se ho.On se tajemně usmál a naklonil se mi k uchu."Víc než dobře sedím vedle Suzaka a on je…..tak strašně sexy.."Usmál se."No jak to máme jednu ruku v rukávu ,protože já sedím vedle Lelouche, ale kdybys ho viděl…navíc mám takový divný pocit že mi bude říkat-"
"Oi!Neko-chan!"Ozvalo se volání chodbou a já strnul na místě.Mou tvář zdobil tmavě rudý ruměnec.Ale né tak přeci jenom…
Lelouch k nám doběhnul a usmál se."Ha? Kamarád? Jsem Lelouch Lamperouge"Podal mu ruku.Ryu se usmál a stisknul mu ji, přičemž se představil.Zazvonilo."No nic…měj se Ryu!"Usmál jsem se křečovitě, když se Ryu otočil a chtěl jít zpátky do třídy.On se na mně otočil a usmál se.Rty mi naznačil hodně štěstí a zmizel za rohem.
"Tak pojď neko-chan…."Usmál se na mně Lelouch a mně se téměř podlomila kolena ,ale zachoval jsem si vážnou tvář."No jo vždyť už jdu a neříkej mi neko-chan!"Zavrčel jsem a vrátil se i s ním do třídy.
Ryu
Hned, jak skončilo vyučování, jsem šel na místo srazu. Na hřišti zrovna bylo pár lidí, co hráli tennis. Nejsem sice moc do sportu, ale nevadí mi ho sledovat. Alespoň si tak zkrátím dobu čekání, než Suzaku příjde. Chtěl si totiž ještě před tím něco vyřídit. Tak tam sedím a mé oči sledují společně míč na hřišti. Lehce nadskočím, když ucitím ruku na svém rameni. Otočím se a uvidim usmívajícího Suzaka. ,, Máš rád tenis?" Zeptal se mne a poukázal na hřiště. Trochu jsem se ošil. ,, No... nevadí mi se na něj dívat."Řekl jsem narovinu. Zavádlo až trapné ticho a pak Suzaku propukl v smích. Nechápavě jsem se na něj díval.,, Promiň mi, špatně jsem si to vyložil."Omlouval se mi. Zachvíli mi docvaklo, že je ten typ člověka, co miluje sport a pravděpodobně i několik jich hraje. ,, Snažil ses najít pro nás něco společného?" Kývl mi hlavou. ,, Ano...snažil, ale nečekal jsem takovou odpověď. Překvapilo mě to."Aha ...a jsem doma, Uchectl jsem se pro sebe. Jeho snaha byla dost roztomilá. Pomyslel jsem si, když se situace vyjasnila. ,, Takže ….půjdem?." Věnoval mi jeden z jeho krásně hřejivých úsměvů. ,, Jep!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama