YAOI A SLASH!! BYLI JSTE VAROVÁNÍ! Pzn. RUBRIKY SE NACHÁZÍ POD REKLAMAMI!

Dárek "Vánoční povídka" (SOFT YAOI!)

23. února 2015 v 17:20 | Ady-Chan |  Dohazovači S.R.O. (spolupráce & vlastní)

Takže 1. Vánoční povídka pro vás zlatíčka :) Užijte si to :) Na co se těšit? Na dohazovače a zvláštní vánoční dárek pro Kaita :) A samozřejmě mě :DDD

Dárek
"Musíš nás budit?" Zavrčel nevrle náš až moc známý dohazovač s dlouhými rudočernými vlasy.
"Dneska je štědrý den baka" Udeřila ho Ady do ramene ,ale sama se zavrtala hlouběji do peřiny a objetí jejího dvojníka.
Dotyčný si jen povzdechnul a posunul si brýle na nose.
"Že já musím mít na krku zrovna vás dva. Ady máš pravdu je Štědrý den a kde máte stromek?!" Strhnul z nich peřinu.
"Domaaaa" Zívla Ady a nevrle se natáhla po peřině v jeho rukou. Přepadla ale na zem.
"Kruci!" Vstala a protáhla se.
"Budete tak laskaví a vrátíte mi tu peřinu?" Ozval se Kaito.
"Už ho vykopej z té postele ,nebo nebudou žádné dárky" Prohlásil profesor a to Ady probralo.
"Tys pro nás měl dárek?" Podívala se Ady překvapeně na blonďatého profesora.
"Ještě MÁM ale do večera to můžu ještě zrušit"
"Kaito vstávej!" Vypálila okamžitě Ady, protože věděla že když už jim dá dárek profesor 068 bude to něco. Ta sexy tužka s měnícími se yaoi obrázky co dostala k svátku ji v tom utvrdila.
"No jo furt!" Zavrčel Kaito a i on pootevřel oči.
"No, vy už to tady jistě zvládnete, tak půjdu. Jo a abych nezapomněl večer si vás přijdu zkontrolovat a to pak rozhodne jestli ten dárek dostanete nebo ne.A jen pro informaci, musel jsem obejít dost pravidel abych ho sem dostal" Jen lusknul prsty a byl pryč.
Ady s Kaitem se na sebe zaraženě podívali a v tu chvíli se z nich stali stroje na pohon zvaný nadšení. Obejít "pár" pravidel u jejich profesora znamenalo něco OBROVSKÉHO. Se svým andělským vzhledem to totiž byl ďábel.
V rychlosti se nasnídali, Kaito rychle běžel poodhrnovat sníh před domem,aby to trochu vypadalo, Ady mezitím připravovala salát ,kapra naštěstí už měli nachystaného. Když bylo hotovo ,dala salát uležet a dala se do úklidu. Mezitím se vrátil Kaito,celý od sněhu a řekl ,že jde pro stromeček.Ady se zase musela připojit při "krmení zvířat" pro mladší sourozence ostatních dohazovačů. U nich byla nová ,takže jich moc neznala. Ani neměla pomyšlení se tím dneska zdržovat. Prostě svým ucházejícím hlasem zazpívala pár koled a rychle domů.
Chvíli po ní dorazil Kaito se stromkem.
"Co se stalo?" Zeptala se ho Ady, když uviděla že Kaito vypadal jakoby projel tajfunem.
"Rval jsem se o tohohle krasavečka" Ukázal na rostlý smrček ,přesně na míru jejich místnosti.
"Jsi zlatej, teď ho musíme nazdobit" Dali ho do stojanu, vytáhli baňky, řetězy a světýlka. Oba přitom funěli jako parní lokomotivy.
"Příště už nikdy na poslední chvíli jasné?" Prohlásila Ady udýchaně, když měli hotovo. Čtěte: Když se Kaito málem oběsil na řetězu a na Ady se málem převrhl stromek, protože byl špatně upevněný ve stojanu, přičemž se málem rozbila většina baněk, nakonec je ale zachránily Kaitovy reflexy a ani jedna jediná nepřišla k úrazu.Den by potřeboval víc hodin.
"Souhlasím" Pokýval Kaito hlavou.
"Měl bych rozeslat přání" Dodal.
"Do toho" Pobídla ho Ady.Sama už strašně nedočkavá. Tak si zapnula počítač ,najela na skype a zavolala Ai, přičemž ujídala perníčky . Než se nadáli byl už večer. Kaito tedy nachystal na stůl a už jen čekali na svého hosta. Profesor se dostavil přesně na čas s kamenným výrazem.Jen si prohlédnul výzdobu a zasedl s nimi ke stolu. Chudák Kaito se málem udusil kostí z kapra, naštěstí bouchání po zádech pomohlo a nemuselo se do nemocnice.
Pak se tradičně rozkrajovalo jablko. Všem se vyloupla hvězda, ikdyž Kaitova měla jakýsi podivný tvar. Ale s přivřenýma očima se to dalo považovat za hvězdu…
Pak Ady s Kaitem čekali na ortel.
"Takže…..dnešek se celkem povedl, dárek si tedy zasloužíte, ale dejte si pozor! Hlavně ty, mladý muži!Pojďte" Zabodl profesor své oči do Kaita, luskl prsty a přemístil je do svého bytu, laboratoře a pracovny v jednom.
Ady s Kaitem se po sobě nechápavě podívali. Co to mělo znamenat? Ale na nic se neptali a následovali ho.
Profesor se otočil na Ady a ukázal do místnosti připomínající tu "za výslechovou", která je vedle výslechové skrytá zrcadlem průhledným jen z jedné strany.
Kaitovi ukázal směr do té vedlejší "výslechové".
"Máte čas do půlnoci popelušky, já mizím" Luskl prsty a byl pryč. Ady s Kaitem nečekali, byli zvědaví na dárek. Ady se tedy vydala do místnosti za zrcadlem a Kaito před zrcadlem.
Když otevřel dveře ,dýchlo na něj příjemné teplo. Byla to místnost s huňatým kobercem ,velkým krbem ve kterém plápolal oheň ,stoly prohýbajícími se pod mísami s cukrovím a úzkým gaučem také se prohýbajícím ,ale pod tíhou štíhlého těla.
Kaitovi vyschlo v krku a zašimralo v podbřišku ,když přišel blíž k té nádheře na gaučíku. Úplně cítil že se Ady roztéká na loužičku blaha ,stejně jako on. Na gaučíku ležel jeho idol. Bože….tak nádhernej idol! Anděl.
Kaito přikleknul ke gaučíku a ke spícímu chlapci. Vypadal tak rozkošně, oddaný spánku!
Kaito ho chtěl pohladit po vlasech, ale včas se zarazil ,když si vzpomněl ,že je to pro něj dost bolestivé. Proto neodolal a svou rukou přejel přes ladné křivky mladíkova těla ,které bylo oděné v kostýmu santa klause. Nebo snad Santy Klausové? Přizvedl Kaito obočí když shlédnul sukničku namísto kalhot.Znovu neodolal. Zajel prsty pod. To už ale mladíčka z jeho spánku vyrušilo. Vytřeštil oči a vymrštil se jako kobra. Kaito dostal tvrdý úder do hlavy a přepadl přes stůl na kterém naštěstí nebylo žádné cukroví.
"J-Jdi ode mě ty-ty….úchyle!" Vypísklo to sladké stvořeníčko.
"Kdo by nebyl úchylný….se na sebe podívej" Zasténal Kaito ,když se zvedal z podlahy. Modrovlasý shlédnul své oblečení ne-oblečení a zrudnul jako jeho kostýmek.
"To si na mě navlíkl ty!?"
"Ne ,ale byl bych moc rád kdyby ano" Zabodl se do něj Kaito svýma medovýma očima, podobnýma jako měl mladík před ním. Ten se posadil na gauč a stáhnul nohy k sobě, odvrátil pohled do strany.
"Kde to vůbec jsem? Kde je Ren a ostatní?" Zavrčel.
"To já nevím, ale neboj myslím že jsou v pohodě" Sedl si Kaito na koberec. Po tom co zažil jak má mladík přesnou mušku kopu se raději neodvažoval přiblížit bez dovolení ,ikdyž ho to lákalo.
"Co jsi zač?" Zeptal se pak mladík ,už vyrovnanějším hlasem. Kaito se usmál. Jo, takového ho znám.
"Jmenuju se Kaito"
"Já jsem-"
"Aoba Seragaki, já vím" Uculil se Kaito. Aoba vytřeštil oči.
"Jsi stalker nebo co?!" Škubnul sebou.
"Ne….jen rád znám jména těch co se mi líbí" Odvětil Kaito. Aoba znachověl.
"Co to má znamenat?!"
"Nevím ,bylo mi řečeno že večer dostanu dáreček a pak mě přivedli sem" Šlo vidět jak se Aoba zatvářil zděšeně ,když mu došlo co tím myslel. Natiskl se víc a gauč a Kaita ten pohled bůh ví proč rajcoval.
Vstal a začal se pomalu přibližovat.
"Zůstaň kde jsi!" Chvíli měl nutkání se zastavit, ale přešlo to tak rychle jak to přišlo, v sekundě.
"Tvůj čarovný jazýček na mě nefunguje" Usmál se Kaito, trochu psychózně. (Jo, Ady ví :D Pozn.autora)
Aoba ztuhnul jako socha, když se k němu Kaito přitisknul ,skoro na tělo.
"N-Ne-" Zatlačil mu rukama na ramena ,ale Kaito na to nereagoval.Nahnul se k jeho oušku.
"Neboj se, neublížím ti. Nikdy bych ti neublížil, tobě ne" Jemně ho na ouško políbil. Aoba stisknul rty, aby z nich nevyšel sten a Kaito se zachvěl vzpomínkou kolikrát už slyšel tohohle miláčka sténat v náruči někoho jiného.
Nepatříš do jeho světa. Napomenul se vduchu a pohlédl do jeho zrudlé tváře. Pravda. Ale když už je dneska Aoba tady…. Kaito se pousmál.Ano.To nebude rozporu s jeho myslí a svědomím..
Natisknul se na něj víc. Aoba se ho křečovitě chytil za ramena.
"Neboj…." Utěšoval ho Kaito a hladil ho po pažích.
"Neublížím ti….jen se neboj" Opakoval pořád dokola, potichu ,jako nějakou modlitbu.
Rty se téměř nedotýkal jeho kůže na krku, přesto cítil s té minimální vzdálenosti elektrické výboje, jakoby ho zvaly ,udělej to! Ale on neudělal. Tohle zlatíčko opravdu miloval.
Aobův stisk povolil a on se nechal položit na gauč.
"Děkuju" Šeptnul Kaito a prsty putoval pod vrchní část kostýmku, kterou nakonec povolil a vysvlékl. Aoba se nadechl v protestu ,ale Kaitovi rty, jemně líbající jeho kůži ho umlčely. Místo protestů se mu ze rtů vydral lehký vzdech. Kaito jasně cítil jak Aoba ztuhnul. To on ztuhnul taky, ale vzrušením. Jen malinký sten a co to s ním dělá!
"Jen se nedrž, nikdo tu není" Teď lhal. Ale jak by se o tohle měl ochudit jen kvůli Ady která se topila v slinách ve vedlejší místnosti?
Mezi zuby jemně stisknul jeho bradavku. Aoba sebou cuknul a zasténal o troch víc. Kaito cítil pnutí i ve svých kalhotech ,ale ignoroval ho. Tohle není ten správný čas. Poškádlil bradavku jazykem a jemnými polibky dál poséval jeho jemnou kůži. Aoba párkrát zasyknul rozkoší ,ale ještě se držel.
Donutím tě sténat tak ,jako jsi sténal pro ně! Usmyslel si Kaito, přitom se ale znova napomenul že on má mnohem méně možností jak to provést ,pokud nechce svého miláčka znesvětit. A to on nechtěl.
Jazykem poškádlil pupík a podbřišek, pak už mu další postup odřekla suknička. Ještě ne. Zamračil se Kaito a posunul se kousek dozadu, vyzvednul Aobovu nohu k sobě a začal o ni pečovat rty ,jazykem a jemně zoubky. Blížil se ke stehnům a pod sukničkou se už krásně rýsovala nemalá boulička.
To je sladké. Uculil se Kaito pro sebe, přejel prsty po Aobových bocích a začal mu stahovat sukýnku.Aoba sebou trhnul.
"Ne-"
"Notak…chci si svůj dárek užít do konce…prosím…už nemáme moc času" Očima zavadil o nástěnné hodiny. Půl dvanácté. Jen půl hodina. Zvednul k Aobovi oči. "Prosím"
Aoba se zavrtěl a zrudnul. "Nevěřím že to říkám ,ale …dobře"Kaito se usmál a stáhnul sukničku dolů.
"No…nemáš se za co stydět, jsi nádherný" Pronesl .
"Přestaň!" Zakňučel Aoba a bouchnul ho po paži. Kaito se okouzleně usmál a sklonil se. Aoba vytřeštil oči a zasténal.
"Haaa aach….haa…" Kaito se zachvěl ,měl nutkání si pomoct sám ,ale udržel se. Ten jeho hlas…neúčinkovaly na něj příkazy, zato steny ano!
Tohle mu bude muset vrátit, takhle ho vzrušit!! Začal se proto starat o jeho penis. Jemně, chvíli rychle, chvíli pomalu ,aby ho co nejvíce vzrušil.
Aoba sténal a i Kaitovi to přinášelo nemalé vzrušení.
"Aaaah…K-Kaito….já…já…K-Kaitooooo!!" Aoba zatnul prsty do gaučíku ,křečovitě zavřel oči ,až mu vytryskly slzy a udělal se.
Kaito se nadechnul a tu hořkosladkou tekutinu spolknul. Bože….to bylo úžasný! Pomyslel si a pohledem sklouznul na hodiny. Pět minut.
Usmál se a políbil Aobu na bříško.
"Bylo to úžasný…byl jsi ten nejlepší dárek co jsem kdy dostal" Řekl Kaito a políbil ho. Hluboce.
"A-Ale ty-"
"O mě se nestarej" Kaito vstal a vzal z mísy jeden perník.Sklonil se k Aobovi a strčil mu ho mezi rty.On zamrkal a skousnul ho. Přitom pohledem těkal mezi Kaitovýma očima a jeho napnutými kalhotami.
"A-ale proč-"
"Není čas" Líbnul ho Kaito znovu na rty ,a o sekundu později začala odbíjet půlnoc.Najednou jakoby zkratovala elektrárna, kolem nich se zatmělo.Když se světla opět rozsvítila ,Kaito byl v pokoji sám.
Povzdechnul si a zajel si rukou do trenek. Netrvalo to dlouho ,byl nesnesitelně vzrušený. Pak se vydal za Ady.
Nejdřív si myslel že je mrtvá, když ji našel v kaluži krve a slin ,ale brzo zjistil že asi jen omdlela.Tak ji vzal do náruče ,odnesl domů a lehl si i s ní do postele. Ráno ho čeká trapný rozhovor o hebkosti jeho kůže a chuti jeho spermatu. No..není jednoduché žít pod jednou střechou s fuyoshi.
Už se mu klížily oči, ale když mu zadrnčel mobil s SMS ,přemohl se a podíval se na ni. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal.Byla od profesora 068 ve znění:
"Doufám že jsi ho nevyděsil, při tvé další misi by se ti to nemuselo vyplatit xP"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama